224 C 110/2025-35 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyní a žalovanou byla dne 23. 8. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 33 744 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, úhradu za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 288 Kč a úhradu za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 80 241 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 21měsíčních splátkách po 3 821 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, na dlužnou částku ničeho neuhradila. Žalobkyně tak kromě částky 80 241 Kč požadovala i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení z částky 80 241 Kč od 24.5.2022 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti.3. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 23. 8. 2020 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 33 744 Kč, úhradu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, úhradu za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 288 Kč a úhradu za doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč, to vše ve 21 měsíčních splátkách po 3 821 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná svým podpisem na listině stvrdila, že částka 35 000 Kč jí byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.5. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně při jednání konaném dne 10.10.2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Z listiny označené jako zákaznická karta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je svobodná, je zaměstnána na plný úvazek, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, její čistý měsíční příjem činí 12 960 Kč, výživné 1 800 Kč, další čisté příjmy domácnosti 25 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žalované činí 7 000 Kč. K tomu měla žalobkyně doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky.6. Z tabulky umoření nebyly zjištěny žádné platby žalované na její dluh.7. Předžalobní výzva odeslaná žalované nebyla do spisu založena.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 23. 8. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 21měsíčních splátkách po 3 821 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni doložila pracovní smlouvu a výplatnice. Žádné výdaje ani další příjmy do domácnosti žalované nebyly doloženy. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení.9. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).16. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně řádně zkoumala příjem žalované, avšak k jejím výdajům nebylo uvedeno ničeho. Žalobkyně tak neprokázala, že ověřovala, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení.17. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihu