224 C 141/2025-37 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 000 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, s úroky z prodlení z částky 24 000 Kč a dále se smluvní pokutou ve výši 2 514 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webových stránek žalobkyně , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, dne 17.5.2024 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč do 24.7.2024. Žalovaná zápůjčku řádně a včas nezaplatila, proto po ní žalobkyně požaduje jistinu zápůjčky s poplatkem, dále částku 2 000 Kč jako účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované (písemné upomínky, sms, emailové výzvy) a smluvní pokutu ve výši 2 514 Kč.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 5. 2024, potvrzení o platbě a upomínek (včetně předžalobní upomínky), vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 17. 5. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely v elektronické podobě smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její účet dne 17. 5. 2024 částku 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni podle jejího tvrzení uhradila částku 2 736 Kč. O zaplacení dluhu byla žalovaná opakovaně upomínána.4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o zápůjčce (podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku). Žalobkyně pouze ověřila totožnost žalované a prostřednictvím tzv. ověřovací platby i informaci o majiteli účtu, na který byla zápůjčka vyplacena. Karta zákazníka, z níž by vyplývaly konkrétní informace o poměrech žalované, předložena nebyla, stejně tak nebyly předloženy ani žádné doklady týkající se prověřování příjmů a výdajů žalované. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od žalobkyně převzala částku ve výši 15 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradila na svůj dluh částku 2 736 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 12 264 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, protože každý z nich měl ve věci pouze částečný úspěch.