233 C 72/2025-65 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 6. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení 22 110 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel dne 29. 4. 2024 se společností Zaplo finance s.r.o., IČ: , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr společně s úrokem právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Žalovaný však neplnil své povinnosti řádně a včas, na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla dne 12. 12. 2024 postoupena žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno. Žalovaný na úhradu svého dluhu nezaplatil ničeho, přestože k tomu byl vyzván.2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla částečně zamítnuta. K odůvodnění zejména uvedl, že smlouvu považuje za absolutně neplatnou. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba ve výši 200 % ročně a RPSN ve výši 537,20 %, což je v hrubém rozporu s dobrými mravy a nadto právní předchůdkyně žalobkyně ani s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Úvěruschopnost byla posouzená pouze na základě tvrzení žalovaného. Jelikož byla smlouva podepsána prostřednictvím elektronické komunikace na dálku zpochybňuje, zda byla vůbec řádně uzavřená ve znění, s nímž žalovaný vyslovil souhlas. Navrhl, aby soud návrh žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení.3. Soud provedl dokazování listinami a zjistila tento skutkový stav.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a obchodních podmínek soud zjistil, že byla vyhotovena smlouva, z níž není patrné, zda a jakým podpisem byla opatřena.5. Z výpisů z běžného účtu a zprávou Moneta Money Bank a.s. soud zjistil, že dne 29. 4. 2024 byla odeslána částka ve výši 10 000 Kč na účet žalovaného.6. Z upomínky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k vrácení dluhu.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. dodatku a seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena.8. Z předžalobní výzvy, podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala ke splnění dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 15. 1. 2025.9. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření smlouvy právě s žalovaným. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují.14. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.15. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví částku ve výši 10 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany, navíc ani žalobkyně by neměla těžit z protiprávního stavu, který svou činnosti (nebo spíše nečinností) vyvolala spoléhajíc na to, že druhá strana nebude hájit svá práva (§ 6 o. z.). V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč.16. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 24. 1. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu, u které bylo v řízení prokázáno její odeslání, žalobkyně učinila dne 15. 1. 2025 s určením data splatnosti do 3 dnů od odeslání výzvy. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 24. 1. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení z větší části úspěšný právo na poměrnou část ve výši 9,5 % celkových nákladů ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovanému tak byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 28,5 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.18. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 885 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. do výše 1 106 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 885 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 221 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.