33 C 38/2025-83 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 8. 7. 2025 domáhala zaplacení 66 735 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 2. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jí bylo poskytnuto plnění ve výši 40 000 Kč, které měla žalovaná splatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 792 Kč. Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V řízení zůstala zcela pasivní a nedostavila se ani k ústnímu jednání, k němuž byla předvolána.3. Soud po provedeném dokazování učinil tato skutková zjištění.4. Z návrhu na uzavření smlouvy, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru, popis podpisu na dálku a informačního dokumentu o pojištění splácet úvěry soud zjistil, že žalobkyně vypracovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru o čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč a tento návrh byl za žalovanou opatřen elektronickým podpisem ve formě SMS kódu.5. Z karty klienta, hodnocení klienta, výpisů z účtů žalované, prohlášení klienta, základních informací o klientovi, a výpisů z registru SOLUS a NRKI soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované.6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že finanční prostředky z úvěru byly vyplaceny na účet žalované.7. Z oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu.8. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 11. 10. 2024 a totožného dne byla odeslána žalované.9. Z výpisu z insolvenčního rejstříku pro žalovanou soud zjistil, že pro žalovanou není vedeno žádné insolvenční řízení.10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. , právnická osoba, může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují.14. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.15. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované na účet v jejím vlastnictví částku ve výši 40 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany, navíc ani žalobkyně by neměla těžit z protiprávního stavu, který svou činnosti (nebo spíše nečinností) vyvolala spoléhajíc na to, že druhá strana nebude hájit svá práva (§ 6 o. z.). V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.16. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 27. 10. 2024, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu, u které bylo v řízení prokázáno její odeslání, žalobkyně učinila dne 11. 10. 2024 s určením data splatnosti do 15 dnů od odeslání výzvy. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 27. 10. 2024. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyně, která byla v řízení částečně úspěšná má nárok na 19,88 % celkových nákladů, neboť byla úspěšná co do částky 40 000 Kč a neúspěšná co do částky 26 735 Kč. Celkové náklady ve výši 23 810,20 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 337 Kč, odměny za 4 úkony právní služby po 3 780 Kč dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč § 13 odst. 1, 4 a.t. a 21 % DPH ve výši 3 553,20 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1 o.s.ř. Při zohlednění míry úspěchu ve věci má proto žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 733,47 Kč. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení za celkem 5 úkonů právní služby. Soud však nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 11. 9. 2025, neboť žalobkyně tímto podáním doplňovala tvrzení, která měla být součástí již žalobního návrhu, nebyla k podání takového podání ani soudem vyzvána a doplňovala listiny, které již byly obsahem spisu. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.