207 C 195/2025-66 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 000 Kč jdoucím od 19. 6. 2025 do zaplacení s poukazem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 18. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, dle níž byla žalovanému poskytnuta částka celkem 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal pravidelně splácet, ale dostal se do prodlení a byl marně upomenut o zaplacení a následně byl celý úvěr zesplatněn ke dni 18. 6. 2025 s dlužným zůstatkem 19 000 Kč a spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 9 770 Kč. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradil, je povinen ji vrátit včetně úroku, tj. 28 770 Kč i se zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla dne 12. 12. 2024 smluvně postoupena žalobkyni. K výzvě soudu doplnila žalobkyně, že žalovaný na celkový dluh uhradil dohromady 13 860 Kč, což žalovaný potvrdil ve svém vyjádření k žalobě.2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů.3. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , a žalobkyní a seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě.4. Žalobkyně k prokázání svých žalobních tvrzení do spisu založila listinu nazvanou smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, . , hodnota, na částku úvěrového rámce 20 000 Kč s úrokem za poskytnutí úvěru 200% ročně, RPSN činí 537,2%, a s osobními údaji žalovaného včetně čísla bankovního účtu č. , č. účtu, , ovšem bez jakéhokoli podpisu či jiného potvrzení identity úvěrované osoby. Dále byly součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, z nichž soud neshledal, že by osoba totožná se žalovaným souhlasila s těmito podmínkami.5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronického dokumentu obsahující předsmluvní informace k úvěru a dále ze stejného zobrazení elektronické smlouvy o úvěru, kdy oba dokumenty nejsou opatřeny podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném k tomu příslušnou autorizační agenturou, v návaznosti na tvrzení žaloby, že totožnost žalovaného byla ověřena, dále z potvrzení o provedení tuzemské platby ze dne 18. 11. 2024, 10. 1. 2025, 1. 2. 2025 a 26. 2. 2025 bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému 18. 11. 2024 částku 20 000 Kč na č. účtu , č. účtu, (žalovaný ve vyjádření k žalobě nepopřel, že jde o účet žalovaného), dále ve dnech 10. 1. 2025, 1. 2. 2025 a 26. 2. 2025 poukázal poskytovatel úvěru žalovanému vždy po 1 000 Kč. Dle smlouvy se žalovaný zavázal čerpané částky vrátit včetně úroku ve výši 200 % ročně. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) má právo na odstoupení od smlouvy a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % dlužné částky denně.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.7. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části. Na smlouvu o úvěru mezi účastníky přitom nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., když poskytovatel ji uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel, což prokazuje nejen předmět smlouvy, ale i identifikace žalovaného osobními údaji nepodnikajícího subjektu, zejména za stavu, kdy informace dle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru nebyly předány žalovanému v zákonem vyžadované listinné písemné formě nebo na trvalém nosiči dat, nevznikl žalobkyni ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původními účastníky podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na smluvní pokuty, paušální náhrady či poplatek za poskytnutí úvěru, pouze je zde nárok na vrácení poskytnuté částky 23 000 Kč. Ta v plném rozsahu vrácena nebyla, splaceno bylo jen 13 860 Kč, resp. o případném vrácení vyšší částky nebylo nic tvrzeno ani prokázáno, proto má žalobkyně nárok na vrácení dlužné části jistiny. V obsáhlém vyjádření k žalobě žalovaný uvedené částky potvrdil a současně namítl, že poskytovatel úvěru nijak nezkoumal jeho úvěruschopnost, proto by měl soud rozhodnout o zaplacení 9 140 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Takto nízké splátky neshledal soud přiměřenými, ale zohlednil ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., které stanoví povinnost spotřebitele vrátit úvěr dle jeho možností. O lhůtě k plnění 3 měsíce bylo rozhodnuto s přihlédnutím k výši částky pod 10 000 Kč (výrok I.).8. Co do částek rovnajících se nároku na úroky z poskytnutého základu či jiné platby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta z důvodů shora uvedených (výrok II.).9. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“), když žalobkyně byla ve věci méně úspěšná, proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá, úspěšnějšímu žalovanému prokazatelné náklady nevznikly, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.