7 C 17/2026-21 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobce podal dne 31. 3. 2026 návrh na popření svého otcovství vůči první žalované s odůvodněním, že tato je zapsána jako jeho dcera, stalo se tak z důvodu toho, že v době jejího narození trvalo manželství žalobce s matkou žalované. Dodatečně se dozvěděl od své tehdejší manželky, že není otcem , Jméno žalované A, a na základě toho se dohodl s její matkou na změně příjmení dcery , jméno FO, na jméno , Jméno žalované A, . Toto příjmení bylo příjmením získaným od jejího skutečného biologického otce, se kterým bývalá manželka žalobce následně uzavřela sňatek. V návrhu zmínil, že sama , Jméno žalované A, podala u zdejšího soudu návrh na určení otcovství zemřelého , jméno FO, , jakožto jejího skutečného biologického otce, což bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, .2. Soud ze systému ISAS získal usnesení , spisová značka, , kdy bylo řízení o návrhu , Jméno žalované A, proti opatrovníku ustanovenému zemřelému , jméno FO, zastaveno pro zpětvzetí návrhu. Návrh vzala , Jméno žalované A, zpět poté, co jí soud zdůraznil, že v jejím rodném listu je stále zapsán bývalý manžel její matky.3. Usnesením ze dne 5. 5. 2026 č.j. 7 C 17/2026–15 rozhodl soud o přibrání dalšího účastníka do řízení, a to matky žalované , Jméno žalované A, , rovněž , Jméno žalované A, , narozené , Datum narození žalované B, – zákon o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) a z ustanovení § 785 odst. 1, věta druhá, zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přičemž je těmito ustanoveními jednoznačně dáno, že pokud se popírá otcovství vůči dítěti a jeho matka je naživu, pak je zapotřebí popřít otcovství vůči oběma, proto soud podle § 7 odst. 1 z.ř.s. matku žalované do řízení přibral a účastnicemi na straně žalované jsou tedy za 1) , Jméno žalované A, mladší a za 2) , Jméno žalované A, starší.4. Při jednání žalobce k výzvě soudu doplnil údaj o tom, kdy se o faktickém biologickém otci své dcery dozvěděl, tedy doplnil, že v roce 1991 sdělila jeho bývalá manželka, že není otcem dcery , jméno FO, , a oni se pak s manželkou v roce 1992 rozvedli. Žalobce pak souhlasil se změnou příjmení dcery na příjmení , adresa, , ale žádné další kroky nepodnikal, zejména nepodával žádný návrh na popření svého otcovství, zřejmě ho to nenapadlo, stačilo, že se s matkou dcery dohodli, že už nebude platit žádné výživné na dceru, a on ho také skutečně neplatil. Neexistenci svého otcovství nijak neověřoval, například vyšetřením, od té doby už s dcerou nebyl v kontaktu. Celá věc se podle něj řeší už asi dva nebo tři roky, kdy údajně hlavně šlo o to, aby žalobce už nefiguroval v rodném listu zapsané dcery, tedy prvé žalované, a žalobu podal nyní proto, že byl o to požádán oběma žalovanými.5. Obě žalované souhlasily, aby otcovství bylo popřeno, 2. žalovaná doplnila, že skutečnost, že biologickým otcem dcery je někdo jiný, sdělila žalobci, když dceři bylo 17 měsíců. S biologickým otcem , jméno FO, uzavřela pak manželství v roce 1994 a žila s tímto mužem do roku 2016, kdy se rozvedli. Poté u něj žila prvá žalovaná a on pak v roce 2023 zemřel. Druhá žalovaná také doplnila, že v době početí dcery ona se žalobcem normálně žila, a to, zda on je či není biologickým otcem její dcery si nikde neověřovala například lékařským vyšetřením. V přesvědčení, že žalobce není otcem její dcery, ji utvrdil i fakt, že když si žalobce našel jinou partnerku a snažili se o dítě, pak jim údajně lékař řekl, že problém je právě v žalobci.6. V rámci sdělení výsledků přípravy jednání soud konstatoval především na základě toho, co bylo zřejmé ze spisu a co doplnili v úvodu jednání účastníci, že mezi účastníky je nesporné jejich tvrzení, že prvá žalovaná není biologickou dcerou žalobce a že ani v dřívější době, ani nyní není k dispozici žádné lékařské ověření tohoto tvrzení. Dále bylo nesporné, že v době početí spolu žalobce a druhá žalovaná žili obvyklým manželským životem. V návaznosti na to soud poučil účastníky o zákonných předpokladech popření otcovství především ve smyslu ustanovení § 785 a následujících občanského zákoníku, především o popěrných lhůtách, kdy subjektivní lhůta činí šest měsíců, objektivní šest let věku dítěte. Současně se soud znovu ujistil o tom, že žalobce nesdělil žádný reálný důvod, proč by nebylo možno zákonné lhůty dodržet. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí, resp. jeho nepřekvapivosti, soud seznámil účastníky s tím, že obě zákonné lhůty marně uplynuly, přičemž ta objektivní uplynula nejpozději 22. 9. 1996, a že před datem 31. 3. 2026 nebyla žaloba na popření otcovství podána.7. K důkazu soud provedl již zmíněné usnesení , spisová značka, ze dne 30. 3. 2026 a obsah připojeného spisu , spisová značka, . Jde o řízení, v němž dnešní prvá žalovaná navrhla jmenování opatrovníka zemřelému , jméno FO, , o němž tvrdila, že je jejím biologickým otcem, a mínila dosáhnout poté, co by byl opatrovník jmenován, určení otcovství , jméno FO, vůči své osobě. Na to navazovalo právě řízení ve věci , spisová značka, , které skončilo zastavením.8. Obsahem spisu , spisová značka, je prokázání toho, že zemřelému byl jmenován opatrovník, proti němuž lze podle hmotného práva podat žalobu na určení otcovství, přičemž původně zdejší soud tento návrh zamítl, když zjistil shodně jako jiný senát v pozdějším řízení , spisová značka, , že , Jméno žalované A, mladší má stále zapsaného matrikového otce, dnešního žalobce. Krajský soud v Praze ovšem toto rozhodnutí zrušil s tím, že nezpochybňoval ty předběžné závěry soudu, ale uložil mu jednat se všemi potenciálními účastníky dědického řízení po zemřelém , jméno FO, a současně neřešit otázku hmotného práva ve vztahu k pozdějšímu možnému určení otcovství. Proto byl opatrovník jmenován a v řízení , spisová značka, skutečně vystupoval na žalované straně.9. Skutková zjištění učiněná na základě listinných důkazů a vyjádření účastníků k nim jednoznačně potvrdila, že žalobce a druhá žalovaná byli v minulosti manželé, rozvedli se v roce 1992, prvá žalovaná se narodila za trvání manželství, při kterém žalobce a druhá žalovaná běžně manželsky žili, a do té doby, než to druhá žalovaná žalobci oznámila, on nijak o svém otcovství nepochyboval. Když druhá žalovaná žalobci sdělila, že není biologickým otcem zapsané dcery, a odešla ke , jméno FO, , dohodli se, že se nebude platit výživné a že narozená , rodné přijmení, , jméno FO, , tehdy , Anonymizováno, , bude mít nyní příjmení , právnická osoba, , jméno FO, zemřel v roce 2023, do té doby nikdo exaktně neověřoval, zda může či nemůže být biologickým otcem prvé žalované, podle obou žalovaných však o tom on nikdy nepochyboval a údajně mu byla prvá žalovaná také velmi podobná. Jednoznačné skutkové zjištění učiněné na základě jak listin, tak projevů účastníků řízení, také spočívá v tom, že do doby podání této žaloby, to znamená do 31. 3. 2026, nikdy nikdo o popření otcovství žalobce vůči prvé žalované neusiloval, nesporné je rovněž to, že prvá žalovaná je dosud zapsána ve svém rodném listě jako dcera žalobce.10. Podle § 776 odst. 1 o.z. narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí 300. dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky.11. Podle § 785 odst. 1 o.z. manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech zakládajících důvodnou pochybnost, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce, popřít své otcovství u soudu, nejpozději však do šesti let od narození dítěte. Otcovství popírá vůči dítěti a matce, jsou-li oba naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému; není-li naživu žádný z nich, manžel toto právo nemá.12. Podle § 792 o.z., je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a veřejný pořádek.13. Řízení o určení a popření otcovství je upraveno v zákoně o zvláštních řízeních soudních (z.ř.s.) a v rámci těchto ustanovení je v § 425 z.ř.s. upravena možnost prominutí zmeškání lhůty takto: Byl-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, může soud do čtyř měsíců od podání návrhu zmeškání lhůty prominout, vyžaduje-li to zájem dítěte a veřejný pořádek. K rozhodnutí nařídí soud jednání, je-li to potřeba. Po právní moci rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty nařídí soud jednání. Rozhoduje-li o zamítnutí návrhu z důvodu podání po uplynutí popěrné lhůty, není třeba jednání nařizovat.14. Nejprve je nutno konstatovat, že žalobce žádný návrh na prominutí faktu, že popěrná lhůta uplynula, nepodal, nicméně zákon nevylučuje, aby si soud vyřešil tuto otázku jako předběžnou, ovšem lze tak učinit tehdy, pokud jsou kumulativně splněny obě podmínky předpokládané jak v ustanovení § 785 o.z., tak v ustanovení § 425 z.ř.s. Je tedy zapotřebí zjistit, zda takové prominutí zmeškání popěrné lhůty vyžaduje zájem dítěte a veřejný pořádek. Ke vzájemnému poměru zájmu dítěte a veřejného pořádku se například vyjadřoval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodn