7 C 84/2025-76 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (úrokem ve výši 70,13 % ročně a úrokem z prodlení) a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 23. 7. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to za použití prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byla žalovanému 23. 7. 2024 poskytnuta částka 115 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru (úroková sazba 70,13 % ročně) ve 36 měsíčních splátkách po 7 720 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2024. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení dlužníka. Osoba žalovaného byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo ověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání atp. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou některých splátek, úvěr byl automaticky zesplatněn k datu 23. 3. 2025. Dle tvrzení uvedeného v žalobě i v doplnění žaloby uhradil žalovaný ke dni zesplatnění celého úvěru částku ve výši celkem 38 600 Kč. Podle žaloby před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném jednak zaplacení dlužné nové jistiny 128 327,01 Kč, která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 109 385,74 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru, příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 00 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 35 932,40 Kč, úrok 70,13% p.a. z dlužné jistiny úvěru od 25. 3. 2025 do 17. 4. 2025 ve výši 4 906,80 Kč a úrok 12% p.a. z jistiny od 18. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovaného o zaplacení všech těchto částek upomenula – zaslala mu předžalobní výzvu, avšak žalovaný dluh neuhradil.2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, výpisy z registrů, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému účastníky předvolal. K jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá, a odkázal na listiny založené do spisu.4. Žalovaný se nedostavil a soud vyšel z údajů ve spise ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. – obč. soudní řád („o.s.ř.“). Soud tedy vzal za nesporné, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 38 600 Kč a žalobkyně mu úvěr poskytla převodem částky 115 000 Kč na účet, což bylo potvrzeno i dokladem o vyplacení úvěru ze dne 23. 7. 2024 z účtu žalobkyně na účet žalovaného. Majitel účtu byl potvrzen sdělením banky stejně jako zaslání 115 000 Kč žalobkyní na tento účet.5. Soud provedl při jednání dokazování všemi do spisu založenými listinami, ze kterých vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, nikoli však písemnou formou, na základě které žalobkyně poukázala žalovanému dne 23. 7. 2024 částku 115 000 Kč na č. účtu , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , dle smlouvy se žalovaný zavázal částku 115 000 Kč vrátit včetně úroku ve výši 70,13 % ročně do 36 měsíců od poskytnutí úvěru, RPSN je 97,7%, žalovaný měl splatit celkem 277 920 Kč, splatil však pouze 38 600 Kč. Pro případ prodlení bylo ve smlouvě (smluvních podmínkách) sjednáno, že žalobkyně má právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné částky denně.6. Z formuláře hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční náklady spojené s bydlením činí 7 657 Kč. Žalobkyně k této částce připočetla životní minimum ve výši 4 860 Kč a „ostatní výdaje“ včetně splátek na úvěry 5 836 Kč měsíčně, záliby a dopravu 0 Kč měsíčně, čímž dospěla k celkovým výdajům žalovaného ve výši 18 351 Kč měsíčně, to vše jsou údaje zjevně účelově podhodnocené a evidentně nevěrohodné, cílící na maximalizaci tzv. volných prostředků.7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále „o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle §110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.8. V řízení bylo dále zapotřebí pro úplnost prokázat, zda skutečně byl úvěr poskytnut v souladu s požadavky zákona, a teprve na základě takového dokazování rozhodnout. Především by měla žalobkyně prokázat, zda splnila veškeré své povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru včetně prověření úvěruschopnosti žalovaného.9. Podle § 588 věta první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Podle § 1813 věta první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.11. V daném případě po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl jednoznačně k závěru, že smlouva o úvěru, na kterou je třeba pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou, byla sjednána zcela zjevně v neprospěch žalovaného, když smluvní úrok několikanásobně převyšoval běžný úrok požadovaný v době uzavírání smlouvy bankami, nemluvě o sankčních ujednáních, když výše jednotlivých smluvních pokut je taková, že při byť jen několikadenním se opoždění s pravidelnou splátkou, by se mohla tato v řádu několika měsíců vyšplhat až na několikanásobek samotné dlužné částky, což jistě spravedlivé není. Co se týče schopnosti žalovaného poskytnutou částku splácet, vyzval soud ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. právního zástupce žalobkyně k vysvětlení toho, jak žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala věrohodnost údajů uváděných zájemcem o úvěr, zejména v tom bodě, že celkové životní náklady včetně nákladů na stravu, dosavadní splátky úvěrů a bydlení ohodnotil částkou 18 351 Kč měsíčně, když je zcela zřejmé z běžně dostupných poznatků i laikům, nejen společnostem pohybujícím ve finanční oblasti, že hladina takových nákladů v , Anonymizováno, je jen mírně nižší než v nejdražších oblastech, což je třeba , adresa, , a uváděná částka je od prvního pohledu nevěrohodná, zejména má-li minimálně třetina z ní činit spotřebu energií. Na tom nic nemění ani příjem žalovaného ze zaměstnání, když současně trvá jeho povinnost splácet jiné půjčky či úvěry. Údaje uváděné zájemcem o úvěr svědčí spíše o snaze výdaje minimalizovat, aby se dosáhlo dostatečné rezervy, která bude naznačovat úvěruschopnost zájemce o úvěr. Právní zástupce žalobkyně namítl, že nemá další informace a že žalobkyně nemá možnost takový údaj přezkoumávat. Takové vysvětlení soud odmítl, neboť je zjevně účelové, nijak nezohledňuje obvyklé výdaje na provoz domácnosti, stravu, volnočasové aktivity, léky apod. Volné zdroje tak vyšly podle tohoto „dotazníku“ značně zkreslené, aby zde byly potvrzeny zdroje na splácení splátek po 7 720 Kč měsíčně.12.V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru „v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného).13. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že nárok ž