11 C 94/2022-13 — Okresní soud v Kutné Hoře

Manželka [celé jméno manželky] se domáhala rozvodu manželství, které s manželem [celé jméno manžela] uzavřeli dne 14. 5. 2011 před [stát. instituce]. Manžel se k návrhu připojil. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno v roce 2011, účastníci nevedou společnou domácnost půl roku, intimně se nestýkají. Z manželství se narodila nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky] a nezletilý syn [jméno] [celé jméno manžela] Okresním soudem v Kutné Hoře bylo rozhodnuto o výchově a výživě nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství. Účastníci nemají zájem na obnovení manželského soužití. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 OZ přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 755 odst. 3 OZ mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Protože zjištěné skutečnosti svědčí o hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvratu manželství, které už neplní žádnou ze svých funkcí a nelze očekávat jeho obnovení, soud žalobě vyhověl a manželství rozvedl. Příčinu rozvratu spatřuje soud ve vzájemném odcizení manželů. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských; kdy soud neshledal okolnosti případu, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení podle druhé věty citovaného ustanovení.