5 C 221/2021-21 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Manželé podali společný návrh na rozvod manželství s tím, že oba jsou státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky. Z manželství se narodily tři děti. Po příjezdu do České republiky měli manželé starost především o zajištění hmotné stránky života, aby mohli rodině zajistit bydlení a vše potřebné. Zajištění finančních prostředků zabralo manželům většinu času, přičemž zjistili, že jejich zamilovanost k druhému již vyprchala a v současné době jsou k sobě lhostejní. Taktéž se spolu přestali intimně stýkat. Manželství tak nepovažují za perspektivní. 2. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci navrhli, a výslechem manželů. Potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, v řízení byl prokázán následující skutkový stav: 3. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 9. 2010 před Lidovým výborem obce Phu Luu, okresu Ung Hoa, města Hanoje, Vietnamská socialistická republika (prokázáno oddacím listem včetně překladu). Manželé se odcizili a manželství se dle nich dostalo do stavu, kdy již jejich manželské soužití nelze zachránit (prokázáno výpovědí manželů). Z manželství se narodily tři nezletilé děti, o úpravě péče a vyživovací povinnosti k nezletilým pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 12. 2021, č.j. 10 Nc 5965/2021-16, kterým soud schválil dohodu rodičů (prokázáno citovaným rozsudkem). Manželé uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu a o úpravě bydlení manželů po rozvodu (prokázáno dohodou o vypořádání společného jmění manželů s úředně ověřenými podpisy). 4. Nejdříve se soud zabýval tím, zda je příslušný k rozhodnutí o věci a které právo ve věci aplikovat, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Vietnamské socialistické republiky. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána dle čl. 20 odst. 3 Smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (vyhl. č. 98/1984 Sb.). Rozhodným právem je dle čl. 20 odst. 1 uvedené smlouvy právo vietnamské. 5. Podle čl. 55 vietnamského zákona o manželství a rodině č. 22/2000/QH10 ze dne 9. 6. 2000 jestliže oba manželé žádají o rozvod manželství a proces usmíření před soudem dle čl. 54 zákona o rodině se nezdařil, a bylo-li zjištěno, že si oba manželé dobrovolně přejí rozvod manželství a jsou domluveni na rozdělení majetku, soud dohodu o rozvodu uzná. Nedohodnou-li se nebo by nebyly zajištěny oprávněné zájmy manželky a dítěte, rozhodne soud. 6. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu manželství byly splněny. Při jednání soud zjistil, že smírné vyřešení situace již není možné, když oba manželé trvali na rozvodu manželství s tím, že na obnově jejich manželského soužití nemají zájem. Manželé dohodou vyřešili své majetkové vztahy, opatrovnický soud rozhodl o úpravě poměrů k nezletilým dětem účastníků. Soud proto společnému návrhu manželů vyhověl a manželství rozvedl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž v řízení o statusových věcech manželských a partnerských, nemá zásadně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž soud v posuzované věci neshledal okolnosti případu odůvodňující jiné rozhodnutí.