5 C 284/2022-35 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Manželka podala návrh na rozvod manželství s tím, že účastníci si jako manželé přestali vzájemně rozumět. Oba manželé v současné době spolu nežijí, naopak každý již žije s novým partnerem. Není tak naděje na obnovení společného soužití manželů, a proto trvala na rozvodu manželství. 2. Manžel se k návrhu manželky na rozvod manželství připojil. 3. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci navrhli, a výslechem manželů. Potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, v řízení byl prokázán následující skutkový stav: 4. Manželství mezi shora jmenovanými manžely bylo uzavřeno dne [datum] v kostelu sv. Michala v Olomouci (prokázáno oddacím listem). Manželé mají devět společných dětí, přičemž o úpravě poměrů a vyživovací povinnosti k osmi dětem, které jsou dosud nezletilými, za trvání manželství a pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2022, č.j. 0 P 136/2016-264, kterým soud schválil dohodu účastníků (prokázáno citovaným rozsudkem). Manželé si přestali rozumět a odcizili se. Manželé spolu přibližně rok nežijí, každý z nich v současné době žije s novým partnerem. Nevidí tak šanci v obnově jejich soužití (prokázáno výslechem manželů). 5. Nejdříve se soud zabýval tím, zda je příslušný k rozhodnutí o věci a které právo ve věci aplikovat, neboť manželka je cizím státním příslušníkem (Slovenská republika). Dle čl. 3 odst. 1 písm. a) odrážka druhá nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, kde měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. V této věci měli manželé poslední společné bydliště v obvodu zdejšího soudu, kde manželka nadále bydlí, proto je zdejší soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Rozhodné právo pro rozvod pak soud určil dle hlediska uvedeného v čl. 8 písm. a) nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, dle nějž se rozvod řídí právem státu, kde mají manželé obvyklé bydliště v okamžiku zahájení řízení u soudu. 6. Soud po právní stránce postupoval dle ustanovení § 755 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Dle ustanovení § 756 soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu podle § 755 odst. 1, 2, 3 o.z. jsou dány. Předně je nutné uvést, že manželé spolu přibližně rok nežijí, neboť si přestali rozumět a v současné době žijí s novými partnery. Všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželství je rozvráceno tak, že již neplní žádnou ze svých společenských funkcí, jak má na mysli zejména ustanovení § 687 o.z., přičemž ani nelze očekávat obnovení manželského soužití. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro rozvod manželství, když s tímto projevili souhlas i oba manželé. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž v řízení o statusových věcech manželských a partnerských, nemá zásadně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž soud v posuzované věci neshledal okolnosti případu odůvodňující jiné rozhodnutí.