5 C 31/2022-18 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Manželé podali společný návrh na rozvod manželství s tím, že v průběhu manželství se mezi manžely začaly objevovat výrazné názorové neshody, které vedly k častým hádkám. Od října 2020 se intimně nestýkají a žijí odděleně. Manželka se v únoru 2021 ze společné domácnosti odstěhovala a vrátila zpět do České republiky. Manželství tak v současné době neplní žádnou ze svých funkcí a je pouze formálním svazkem účastníků a nelze očekávat obnovení manželského soužití. 2. Nejdříve se soud zabýval tím, zda je příslušný k rozhodnutí o věci a které právo ve věci aplikovat, neboť manžel je cizím státním příslušníkem. Dle čl. 3 odst. 1 písm. a) odrážka šestá nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců před podáním návrhu na zahájení řízení a zároveň je státním příslušníkem tohoto státu. Kritéria pro určení místní příslušnosti uvedená v citovaném ustanovení jsou ve vztahu k sobě navzájem rovnocennými alternativami, a proto za situace, kdy bylo naplněno kritérium uvedené v šesté odrážce citovaného ustanovení, soud dospěl k závěru, že je dána jeho mezinárodní příslušnost věc projednat a rozhodnout. Rozhodné právo pro rozvod pak soud určil dle hlediska uvedeného v čl. 8 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky, dle nějž se rozvod řídí právem státu, kde měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud k ukončení pobytu nedošlo dříve než rok před zahájením řízení u soudu a jeden z manželů v tomto státě pobývá ještě v okamžiku zahájení řízení u soudu. Jelikož manželka opustila společnou domácnost manželů necelý rok před zahájením řízení, určil soud rozhodné právo na základě shora uvedeného kritéria a shledal, že v této věci bude aplikováno německé právo. 3. Soud provedl důkazy listinami, které účastníci navrhli, a výslechem manželky. Potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo, v řízení byl prokázán následující skutkový stav: 4. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v Zollingu ve Spolkové republice Německo, zapsáno je na matrice Úřadu městské části Brna, Brno - střed (prokázáno oddacím listem). Manželé své soužití ukončili v roce 2020, z manželství se nenarodily děti (prokázáno výpovědí manželky). Manželé uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu a o úpravě bydlení manželů po rozvodu (prokázáno dohodou o vypořádání společného jmění manželů s úředně ověřenými podpisy). 5. Po právní stránce soud postupoval dle příslušných ustanovení německého občanského zákoníku Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen„ BGB“). Podle § 1564 první věty BGB může být manželství rozvedeno pouze na základě rozsudku soudu na návrh jednoho nebo obou manželů. Podle § 1565 odst. 1 BGB manželství může být rozvedeno, je-li rozvrácené. Manželství se považuje za rozvráceno, pokud manželé již nežijí spolu a nelze očekávat, že soužití obnoví. Podle § 1566 BGB soud použije nevyvratitelnou domněnku, že manželství je rozvráceno, mj. pokud návrh na rozvod manželství podají oba manželé, kteří žijí odděleně déle než jeden rok. 6. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že podmínky rozvodu manželství jsou splněny. Na základě shora uvedeného bylo zjištěno, že manželství účastníků je rozvráceno. Soud přitom vycházel z nevyvratitelné domněnky o rozvratu manželství, neboť návrh na rozvod manželství byl učiněn oběma účastníky, přičemž tito žijí odděleně déle než jeden rok, a to od října 2020. Byly tak splněny všechny podmínky rozhodného práva, a proto manželství účastníků rozvedl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle nějž v řízení o statusových věcech manželských a partnerských, nemá zásadně žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, přičemž soud v posuzované věci neshledal okolnosti případu odůvodňující jiné rozhodnutí.