11 C 142/2023-80 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se spolu s poskytnutou částkou zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit příslušenství úvěru ve výši , částka, , spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, odměně za zpracování smlouvy, a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, to vše spolu s dlužnou jistinou v 24 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se staly jeho závazky splatné v celém rozsahu. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností k , datum, k postoupení uvedené pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalobkyně se v tomto řízení po žalovaném domáhá úhrady postoupené jistiny v částce , částka, a dlužné části poplatku ve výši , částka, spolu s příslušenstvím. Přes výzvy žalobkyně žalovaný ničeho ze shora uvedeného neuhradil.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět, co do kapitalizovaného úroku od , datum, do , datum, ve výši , částka, a co do úroků ve výši 10,36% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.3. Soud tedy řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2,4 o.s.ř. částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku III.4. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má trvalý pobyt na území České republiky, právnická osoba, ohledem na to, že žalovaný je aktuálně neznámého pobytu, byl mu v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ustanoven opatrovník z řad advokátů.6. Opatrovník žalovaného se vyjádřil tak, že s klientem nejednal, neví, kde se nachází, nezná žádné skutečnosti ohledně uzavření smlouvy, zda žalovaný peníze převzal nebo nepřevzal a zda předložená listina odpovídá originálu smlouvy.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, vč. smluvních podmínek, pracovní smlouvy žalovaného, ubytovací smlouvy, výplatních pásek, tabulky umoření, výpisu z OR má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, . Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , úhradou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a úhradou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, , to vše v 24 měsíčních splátkách po , částka, . Svým podpisem smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, potvrdil žalovaný převzetí peněžních prostředků ve výši , částka, v hotovosti. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem , částka, .Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamů postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni , datum, , tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek.Z oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován.Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy, má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky.8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.9. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavíral v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.14. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.16. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná.19. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce žalobkyně, coby poskytovatele úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto konkrétním případě dospěl soud k závěru, že s ohledem na doložení nejen zákaznické karty, ale i pracovní smlouvy žalovaného, ubytovací smlouvy a výplatních pásek právní předchůdce žalobkyn