1 C 324/2025-22 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobce se domáhal po žalovaném vyklizení výše specifikovaného bytu.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Soud provedl dokazování, ze kterého vyplynulo následující skutkové zjištění: Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky o velikosti 3+1 s příslušenstvím, na , adresa, v domě č.p. , adresa, , evidovanou na LV 13806 u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , a to včetně společných prostor (dále též „byt“). Soud zjistil, že žalobce vyzval dopisem žalovaného, aby opustil a předal byt žalobci (dopis včetně předložené doručenky), avšak doručení této zásilky žalobce neprokázal. Z žaloby ze dne , datum, , kterou soud doručil žalovanému fikcí dne , datum, soud zjistil, že žalovanému byl nejpozději dne , datum, doručen projev vůle žalobce, tj. výzva žalovanému k vyklizení předmětného bytu.4. Soud ze skutkových zjištění zjistil pro věc rozhodný skutkový stav věci: Žalobce je vlastníkem bytu, nebyly prokázány jiné okolnosti, na základě kterých by soud mohl věc posuzovat dle užívacího titulu nájem, výpůjčka, dar. Žalovanému byl nejpozději dne , datum, doručen projev vůle žalobce o vyklizení předmětného bytu.5. Soud posoudil věc právně takto: Podle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 2189 o. z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Podle § 2190 odst. 1 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.6. Ve věci bylo prokázáno, že do právní sféry žalovaného došel projev vůle žalobce ve smyslu § 2190 odst. 1 o. z., tedy žádost žalobce, aby žalovaný byt vyklidil/vrátil, a to ke dni , datum, . Tímto okamžikem došlo ke vzniku povinnosti žalovaného věc vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu žalobce byt nevyklidil (věc nevrátil), rozhodl o této jeho povinnosti soud výrokem I.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 22 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t.