16 C 304/2020-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla soudu doručena dne 17. 8. 2020, domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil částku 1 516 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 4. 11. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně a též náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého návrhu žalobkyně uvedla, že žalovaný dne 19. 10. 2018 nastoupil přepravu na lince [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), čímž došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob. Při kontrole revizorem bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil přepravu bez platného jízdního dokladu a z tohoto důvodu mu vznikla povinnost uhradit [anonymizována dvě slova] jízdné ve výši 16 Kč včetně přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, o čemž byl žalovaný na místě revizorem poučen, současně byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 1 516 Kč, ale dobrovolně ničeho nezaplatil. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2019, uzavřené mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.), k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný nastoupil dne 19. 10. 2018 přepravu na lince městské hromadné přepravy osob provozované [anonymizována dvě slova] v [obec], přičemž se při provedené přepravní kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl proto vyzván na místě samém osobou k tomu pověřenou (revizorem) k úhradě jízdného ve výši 16 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, nic však nezaplatil. Tyto pohledávky za žalovaným ve výši 1 516 Kč byly [anonymizována dvě slova] postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 7. 2019. K úhradě dlužné částky byl žalovaný opětovně vyzván tzv. předžalobní výzvou v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi [anonymizována dvě slova] a žalovaným vznikl dne 19. 10. 2018 konkludentně závazkový vztah ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Obsahem tohoto závazkového vztahu byl zejména závazek [anonymizována dvě slova] přepravit žalovaného do místa určení a závazek žalovaného za tuto přepravu zaplatit stanovené jízdné. Jízdné se přitom podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, platí podle tarifu sjednaného v souladu s cenovými předpisy. Ve shodě s tímto ustanovením bylo jízdné za přepravu stanoveno tarifem [anonymizována dvě slova] a činilo 16 Kč za jízdu. Žalovaný se neprokázal na výzvu platným jízdním dokladem (jízdenkou), a tak nedostál své povinnosti vyplývající z § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o dráhách“), případně z § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), kdy z obsahu spisu není patrné, o jaký druh dopravního prostředku se jednalo, což však v daném případě nemá právní relevanci. [anonymizována dvě slova] byl za této situace oprávněn požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platné jízdenky ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami [anonymizována dvě slova] platnými v době přepravní kontroly, tj. 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona o dráhách, resp. § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Prokázána byla v řízení též dospělost žalovaných pohledávek v celkové výši 1 516 Kč, když splatnost dluhu nastala uložením povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, tedy dne 19. 10. 2018. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč již uhradil, přičemž splnění tohoto dluhu nevyplývá ani z provedeného dokazování. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 1 516 Kč (16 Kč + 1 500 Kč). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. také právo na úrok z prodlení z částky 1 516 Kč za dobu od 4. 11. 2019 do zaplacení v zákonné výši 9 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně soud dovozuje na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek podle § 1879 a násl. o. z. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 7. Soud aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní jako postupníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně (platební místo). 9. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 10. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku totiž odvolání není přípustné, neboť rozsudek byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).