20 C 301/2020-19 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 950 Kč s příslušenstvím z titulu nákladů za ošetření a pobyt v protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ust. § 115a občanského soudního řádu, bez nařízení ústního jednání. 4. Z uznání dluhu ze dne 3. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný uznal dluh ve výši 1 950 Kč za ošetření a pobyt v Protialkoholní záchytné stanici [obec] dne 3. 7. 2019 a zavázal se jej uhradit ve lhůtě 30 dnů ode dne podpisu uznání žalobkyni. Dále uvedl jako adresu pobytu a pro doručování adresu [adresa]. Z faktury [číslo] ze dne 3. 7. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala náklady na ošetření a pobyt ve výši 1 950 Kč splatných 2. 8. 2019. Z předžalobní upomínky ze dne 22. 5. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil jej na podání žaloby v případě neuhrazení dluhu. Podle podacího lístku byla výzva zaslána žalovanému na adresu [adresa], dne 22. 5. 2020. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen zákon), podle kterého Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Jelikož žalovaný byl ošetřen na záchytné stanici kvůli přítomnosti alkoholu, vznikla mu povinnost nahradit náklady tohoto ošetření a pobytu do 2. 8. 2019. Navíc žalovaný dne 3. 7. 2019 dluh co do důvodu i výše písemně uznal v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku, čímž se má za to, že jeho dluh v době uznání trval. Jelikož žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by dluh zcela nebo alespoň z části uhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 3. 8. 2019 je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 občanského zákoníku a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak v řízení byla procesně plně úspěšná žalobkyně, když žalobě bylo zcela vyhověno, a proto má žalobkyně podle ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Toto řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, bylo přitom zahájeno tzv. formulářovou žalobou (tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech). Odměna právního zástupce byla stanovena dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení tedy v daném případě sestává z odměny advokáta za 3 účelné úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy s rozborem věci a podání žaloby) ve výši 600 Kč (3 x 200) podle ust. § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby (3 x 100) podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (21 % z 900) podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., když bylo osvědčeno, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku zavázal žalovaného, aby žalobkyni k rukám jejího zástupce zaplatila náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč.