20 C 302/2020-27 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 2 500 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z 2 500 Kč od 17. 8. 2019 do zaplacení za pobyt žalovaného na protialkoholní záchytné stanici. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z rozpisu nákladů soud zjistil, že žalobkyně rozúčtovala náklady za pobyt na stanici za rok 2019 na 2 500 Kč za jeden pobyt. 4. Z potvrzení o záchytu soud zjistil, že žalovanému byla dne 7. 8. 2019 zjištěna hladina alkoholu v krvi 2,51 promile. 5. Z vyúčtování soud zjistil, že žalovaný pobýval od 7. 8. 2019 do 8. 8. 2019 na protialkoholní záchytné stanici, uznal svůj dluh ve výši 2 500 Kč a zavázal se jej uhradit do 8 dnů. 6. Výzvou z 27. 1. 2020 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě s upozorněním na podání žaloby. Výzvu dle podacího archu zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. 7. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen zákon), podle kterého Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce. Jelikož žalovaný byl ošetřen na záchytné stanici kvůli přítomnosti alkoholu, vznikla mu povinnost nahradit náklady tohoto ošetření a pobytu do 16. 8. 2019. Navíc žalovaný dne 7. 8. 2019 dluh co do důvodu i výše písemně uznal v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku, čímž se má za to, že jeho dluh v době uznání trval. Jelikož žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by dluh zcela nebo alespoň z části uhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti, tedy od 17. 8. 2019 je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 občanského zákoníku a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak v řízení byla procesně plně úspěšná žalobkyně, když žalobě bylo zcela vyhověno, a proto má žalobkyně podle ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Toto řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, bylo přitom zahájeno tzv. formulářovou žalobou (tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech). Odměna právního zástupce byla stanovena dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení tedy v daném případě sestává z odměny advokáta za 3 účelné úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy s rozborem věci a podání žaloby) ve výši 600 Kč (3 x 200) podle ust. § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby (3 x 100) podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (21 % z 900) podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., když bylo osvědčeno, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Soud tak výrokem II. tohoto rozsudku zavázal žalovaného, aby žalobkyni k rukám jejího zástupce zaplatila náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 089 Kč.