20 C 307/2020-15 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 3 040 Kč s příslušenstvím s příslušenstvím z titulu nezaplacení jízdného a přirážek k jízdnému za přepravu v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobkyní. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ust. § 115a občanského soudního řádu, bez nařízení ústního jednání. 4. Z žalobkyní předložené dohody s cestujícím [číslo] soud zjistil, že žalovaný cestoval dne 14. 7. 2018 ve 12:15 a 11. 4. 2018 v 6:39. Žalovaný byl v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem, kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný na místě neuhradil dlužné jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. O těchto skutečnostech byla mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalovaným sepsána dohoda s cestujícím, v rámci které žalovaný uznal dlužnou částku ve výši 1 520 Kč, včetně jejího důvodu a zavázal se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Dohoda obsahuje podpis žalovaného. Bydliště v dohodě uvedl žalovaný [adresa žalovaného] a dohodu podepsal. Z ceníku platného ke dni přepravy soud zjistil, že cena jízdenky přestupní na 30 minut je 20 Kč. Ze článku smluvních přepravních podmínek platných ke dni přepravy soud zjistil, že výše přirážky k jízdnému činí 1 500 Kč. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, uvedla právní důvody vzniku dluhu a upozornila jej na podání žaloby. Z potvrzení České pošty s.p. soud zjistil, že žalobkyně zaslala předžalobní výzvu žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. 5. Právně věc posoudil soud tak, že mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím došlo konkludentně k uzavření přepravní smlouvy podle § 2550 občanského zákoníku, a to tím, že žalovaný použil hromadný dopravní prostředek veřejně provozovaný žalobkyní. Na základě uzavřené přepravní smlouvy potom vznikla žalovanému mj. povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné dle § 2550 občanského zákoníku a § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Výše jízdného byla v daném případě předepsána tarifem žalobkyně, ve výši 20 Kč. Protože se žalovaný na výzvu přepravního kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci právo požadovat navíc částku 1 500 Kč, jako přirážku k jízdnému stanovenou v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Tyto pohledávky navíc žalovaný co do důvodu i výše písemně uznal v souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku, čímž se má za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaný dlužné jízdné a přirážku k jízdnému na výzvu do 15 dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradil, dostal se podle ust. § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím do prodlení, a je tak podle § 1970 občanského zákoníku povinen hradit úroky z prodlení z dlužné částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, když tato částka odpovídá žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a paušálním hotovým výdajům za předžalobní výzvu a sepsání žaloby ve výši 200 Kč dle § 131 odst. 3 a o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.