20 C 331/2020-17 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím s příslušenstvím z titulu nezaplacení jízdného a přirážek k jízdnému za přepravu v prostředku hromadné dopravy provozovaném žalobkyní. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud rozhodl ve věci podle ust. § 115a občanského soudního řádu bez nařízení ústního jednání. 4. Z žalobkyní předložené dohody s cestujícím [číslo] soud zjistil, že žalovaná cestovala dne 21. 11. 2019 v 16:12 linkou 7. Žalovaná byla v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem, kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla ověřena městskou policií. Žalovaná na místě neuhradil dlužné jízdné ve výši 20 Kč ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč O těchto skutečnostech byla mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a žalovanou sepsána dohoda s cestujícím, v rámci které žalovaná uznala dlužnou částku ve výši 1 520 Kč, včetně jejího důvodu a zavázala se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Dohoda obsahuje podpis žalované. Bydliště v dohodě uvedla žalovaná [obec a číslo] a dohodu podepsala. 5. Z ceníku platného ke dni přepravy soud zjistil, že cena jízdenky přestupní na 30 minut je 20 Kč. 6. Ze článku smluvních přepravních podmínek platných ke dni přepravy soud zjistil, že výše přirážky k jízdnému činí 1 500 Kč. 7. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu, uvedla právní důvody vzniku dluhu a upozornila ji na podání žaloby. 8. Z potvrzení České pošty s.p. soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal předžalobní výzvu žalované na adresu [obec a číslo]. 9. Právně věc posoudil soud tak, že mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestujícím došlo konkludentně k uzavření přepravní smlouvy podle § 2550 občanského zákoníku, a to tím, že žalovaná použila hromadný dopravní prostředek veřejně provozovaný žalobkyní. Na základě uzavřené přepravní smlouvy potom vznikla žalované mj. povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné dle § 2550 občanského zákoníku a § 7 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Výše jízdného byla v daném případě předepsána tarifem žalobkyně, ve výši 20 Kč. Protože se žalovaná na výzvu přepravního kontrolora neprokázala platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci právo požadovat navíc částku 1 500 Kč, jako přirážku k jízdnému stanovenou v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, vydanými a platnými v době přepravní kontroly. Tyto pohledávky navíc žalovaná co do důvodu i výše písemně uznala v souladu s ust. § 2053 občanského zákoníku, čímž se má za to, že dluh v době uznání trval. Protože žalovaná dlužné jízdné a přirážku k jízdnému na výzvu do 15 dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradila, dostala se podle ust. § 1968 občanského zákoníku dnem následujícím do prodlení, a je tak podle § 1970 občanského zákoníku povinna hradit úroky z prodlení z dlužné částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, když tato částka odpovídá žalobkyní zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a paušálním hotovým výdajům za předžalobní výzvu a sepsání žaloby ve výši 200 Kč dle § 131 odst. 3 a o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.