20 C 333/2020-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 652 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 19. 12. 2015 s žalovanou smlouvu [anonymizováno] zápůjčce a předala jí částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s poplatkem ve výši 5 852 Kč a s úrokem ve výši 20,5 % ročně. Zápůjčka měla být vrácena v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 215 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 2. 2017 Poslední splátka byla uhrazena dne 4. 11. 2017. Uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 3 631,23 Kč a na dlužném poplatku částku 2 020,77 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1 2020. Schopnost žalované úvěr splácet společnost posoudila dle údajů získaných od žalované a po ověření z dokladů předložených žalovaným. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 19. 12. 2015 mezi [právnická osoba] a žalovanou. Tato společnost na základě smlouvy poskytla žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 852 Kč (922 Kč úrok, 1 438 Kč administrativní činnost a hotovostní režim splátek 3 492) v 60. týdenních splátkách po 215 Kč s tím, že prvá splátka je splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 7 000 Kč. Celková dlužná částka činí 12 852 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně formuláře. Adresu bydliště uvedla žalovaná [adresa žalované]. 4. Podle článku 4 Smluvních podmínek výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu článku 20 věta první Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce), uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 20,5 %. Podle článku 8 podmínek jakékoli splátky zákazníka jsou započteny nejprve na dlužný poplatek a poté na jistinu zápůjčky. Podle článku 12 smluvních podmínek v případě, kdy zákazník neuhradí příslušnou splátku včas, má [anonymizováno] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. 5. Dle přehledu splátek, byly splátky započteny tak, že žalovaná stále dluží 3 631,23 Kč na jistině. Celkem žalovaná uhradila 5 652 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 20. 1. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávky uvedené v příloze č. 1 žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. 7. Ze strany 96 Přílohy smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo]. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni na adresu [adresa žalované]. 9. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 14. 2. 2020 byla žalované zaslána zásilka s oznámením postoupení na adresu [adresa žalované]. 10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 23. 4. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu s uvedením důvodu vzniku pohledávky a upozornil ji na podání žaloby. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla zaslána dne 24. 4. 2020 žalované na adresu [adresa žalované]. 11. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 12. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] předala 19. 12. 2015 žalované částku 7 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 20,5 % ročně a poplatkem ve výši 5 852 Kč v 60. týdenních splátkách po 215 Kč, s tím, že prvá splátka je splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaná nehradila dluh řádně, neuhradila částku 5 652 Kč. Pohledávka byla postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni. 13. Soud přihlédl k judikatuře Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014, že směrnice 2008 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. ….. Směrnice neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. 14. Soud tedy dospěl k závěru, že je povinností poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele jej splatit ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a vycházet jednak a) z informací uvedených samotným žadatelem dle § 9 odst. 3 zákona (kdo jiný má mít nejpřesnější informace než sám spotřebitel), b) tyto informace ověřit, a to i z listin předložených žadatelem (pracovní smlouva, výplatní pásek, nájemní smlouva apod.). Pravost listin předložených žadatelem není poskytovatel povinen systematicky kontrolovat. K tomu nutno dodat, že stále existuje přečin úvěrového podvodu, že žadatel má v § 9 odst. 3 zákonem stanovenou povinnost uvádět pravdivé údaje a že dle § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu. c) rovněž má poskytovatel porovnat údaje takto zjištěné případně s údaji statistickými ohledně nákladů na živobytí (životní minimum, náklady na bydlení) d) rovněž může ověřit i údaje o dalších závazcích z příslušných databází (NRKI, SOLUS apod.), což by měl být úkon v zásadě běžně činěný s výjimkou např. pouze nízkých úvěrů cca do 5 000 Kč. 15. Zákon nestanovil výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem podnikatel nečinil, vystavil se riziku neprokázání splnění své výše uvedené povinnosti. 16. Tím, že předchůdkyně žalobkyně nedoložila doklady, z kterých vycházela při svých úvahách o schopnosti žalovaného úvěr splácet, znemožnila soudu přezkum dodržení splnění její povinnosti a tedy neprokázala, že důsledně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila ověřené konkrétní příjmy, výdaje a případné splátky jiných závazků žalovaného v době uzavření smlouvy. Údaje uvedené žalovaným a jím stvrzené podpisem nestačí, i přes to, že nepravdivé údaje mohou být stále trestným činem úvěrového podvodu. Trestnost činu nezpůsobuje neplatnost samotné smlouvy a nesnímá z úvěrujícího povinnost aktivně předcházet hrozícímu nekontrolovatelnému zadlužování úvěrovaného. 17. Následkem porušení povinnosti úvěrujícího při posuzování úvěryschopnosti je neplatnost smlouvy dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Neplatnost je absolutní, k níž soud přihlíží i bez námitky žalovaného. 18. Nárok žalobkyně z neplatné smlouvy je tedy dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku částečně důvodný, pokud je o vrácení čerpané a dosud nesplacení jistiny. Žalovaná čerpala 7 000 Kč, dosud uhradila 5 652 Kč, je tedy povinna uhradit žalobkyni 1 348 Kč. Žalovaná měla zápůjčku vrátit do 11. 2. 2017, k dřívější úhradě nebyla žalovaná vyzvána. Žalovaná je tedy dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinna uhradit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 348 Kč od 12. 11. 2017 do zaplacení. Za dobu od 12. 11. 2017 do 20. 1. 2020 činí úrok z prodlení částku 237,83 Kč. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 348 Kč s úrokem z prodlení 237,83 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 348 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně nárok ani na úroky, poplatky ani na část úroku z prodlení. 19. Nad rámec výše uvedeného,