20 C 340/2020-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 6 500 Kč s úrokem 2 434,10 Kč, úrokem 23,72 % ročně z částky 5 005,76 Kč od 10. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 818,24 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 5 005,76 Kč od 10. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], uzavřela dne 11. 10. 2016 smlouvu o půjčce s žalovanou a předala jí částku 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s úrokem 23,72 % ročně, poplatky 1 200 Kč, 2 400 Kč a úrokem 840 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč Poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2017. Žalovaná dosud uhradila 3 940 Kč, dluží jistinu 5 005,76 Kč, poplatek za výběr splátek 1 494,24 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Smlouvou o půjčce z 11. 10. 2016 se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] zavázala poskytnout žalované částku 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit s poplatkem za administrativní činnost 1 200 Kč, úrokem 840 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí částky 6 000 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Podle článku 1 smluvních podmínek úroková sazba činí 23,72 % ročně. 4. Dle karty zákazníka uvedla žalovaná příjem 18 000 Kč a další příjem 8 100 Kč, výdaje na bydlení 8 070 Kč, na domácnost 12 000 Kč, což mělo být zjištěno z pracovní, nájemní smlouvy, výplatní pásky, výměru státní podpory a SIPA. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] postoupila pohledávky uvedené v příloze žalobkyni ke dni uzavření smlouvy. Podle přílohy byla postoupena i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] ve výši 6 500 Kč. 6. Oznámením o postoupení pohledávky [právnická osoba] [anonymizována tři slova] oznámila postoupení pohledávky žalovanému. Oznámení bylo zasláno poštou žalované 13. 12. 2019. 7. Předžalobní výzvou zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě s upozorněním na podání žaloby. Výzva byla zaslána žalované poštou dne 1. 5. 2020. 8. Soud přihlédl k judikatuře Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014, že směrnice 2008 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. ….. Směrnice neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Rovněž dle ustálené judikatury Krajského soudu v Ostravě, poskytovatel úvěru je povinen zkoumat a doložit reálné příjmy žadatele a reálné výdaje žadatele na bydlení a případné jiné závazky žadatele. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že je povinností poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele jej splatit ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a vycházet jednak a) z informací uvedených samotným žadatelem dle § 9 odst. 3 zákona (kdo jiný má mít nejpřesnější informace než sám spotřebitel), b) tyto informace ověřit, a to i z listin předložených žadatelem (pracovní smlouva, výplatní pásek, nájemní smlouva apod.). Pravost listin předložených žadatelem není poskytovatel povinen systematicky kontrolovat. K tomu nutno dodat, že stále existuje přečin úvěrového podvodu, že žadatel má v §9 odst. 3 zákonem stanovenou povinnost uvádět pravdivé údaje a že dle § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu. c) rovněž má poskytovatel porovnat údaje takto zjištěné případně s údaji statistickými ohledně nákladů na živobytí (životní minimum, náklady na bydlení) d) rovněž může ověřit i údaje o dalších závazcích z příslušných databází (NRKI, SOLUS apod.), což by měl být úkon v zásadě běžně činěný s výjimkou např. pouze nízkých úvěrů cca do 5 000 Kč. 10. Zákon nestanovil výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem podnikatel nečinil, vystavil se riziku neprokázání splnění své výše uvedené povinnosti. 11. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala, resp. nedoložila reálné příjmy žalovaného a reálné výdaje na bydlení (ustálená judikatura KS Ostrava požaduje doložení reálných příjmů a výdajů žadatele o úvěr) a tedy znemožnila přezkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. Tedy nezkoumala s řádnou péčí tuto schopnost žalovaného úvěr splácet. Následkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 12. Žalovaná čerpala částku 6 000 Kč, dosud uhradila 3 940 Kč, je tedy z neplatné smlouvy dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku povinna uhradit částku 2 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č 351/2013 Sb., který za dobu od 29. 11. 2017 do 29. 11. 2019 činí 332,11 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo právo na úhradu poplatků, úroků a v důsledku zápočtu plnění vždy na jistinu nevznikl ani nárok na část úroků z prodlení. 13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně nebyla převážně úspěšná, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení a žalované žádné náklady nevznikly.