20 C 343/2020-20 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhal zaplacení 21 830 Kč s úrokem 12 397,65 Kč, úrokem 23,72 % ročně z částky 14 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 4 185,55 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 14 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova], uzavřela dne 20. 2. 2015 smlouvu o půjčce s žalovaným a předala mu částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s úrokem 23,72 % ročně, poplatky 2 800 Kč, 5 600 Kč a úrokem 1 960 Kč v 58 týdenních splátkách po 420 Kč Poslední splátka byla stanovena na 1. 4. 2016. Žalovaný dosud uhradil 2 530 Kč, dluží jistinu 14 000 Kč, poplatek za výběr splátek 5 010,70 Kč. Poplatek administrativní 2 800 Kč a úrok 19,30 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Smlouvou o půjčce z 17. 11. 2016 se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] zavázala poskytnou žalovanému částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem za administrativní činnost 2 800 Kč, úrokem 1 960 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 14 000 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Podle článku 1 smluvních podmínek úroková sazba činí 23,72 % ročně. 4. Dle karty zákazníka uvedl žalovaný dluh u žalobkyně se splátkou 810 Kč měsíčně, příjem 8 780 Kč a manželky 6 441 Kč, příspěvek na bydlení 3 978 Kč další příjem 5 500 Kč, výdaje na bydlení 8 760 Kč, na domácnost 6 000 Kč, splátky úvěrů 810 Kč, což mělo být zjištěno z nájemní smlouvy, výměry důchodů a SIPA. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] postoupila pohledávky uvedené v příloze žalobkyni ke dni uzavření smlouvy. Podle přílohy byla postoupena i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] ve výši 21 830 Kč. 6. Oznámením o postoupení pohledávky [právnická osoba] [anonymizována tři slova] oznámila postoupení pohledávky žalovanému. Oznámení bylo zasláno poštou žalovanému 7. 1. 2020. 7. Předžalobní výzvou zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě s upozorněním na podání žaloby. Výzva byla zaslána žalovanému poštou dne 10. 5. 2020. 8. Soud přihlédl k judikatuře Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014, že směrnice 2008 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. ….. Směrnice neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Rovněž dle ustálené judikatury Krajského soudu v Ostravě, poskytovatel úvěru je povinen zkoumat a doložit reálné příjmy žadatele a reálné výdaje žadatele na bydlení a případné jiné závazky žadatele. 9. Soud tedy dospěl k závěru, že je povinností poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele jej splatit ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a vycházet jednak a) z informací uvedených samotným žadatelem dle § 9 odst. 3 zákona (kdo jiný má mít nejpřesnější informace než sám spotřebitel), b) tyto informace ověřit, a to i z listin předložených žadatelem (pracovní smlouva, výplatní pásek, nájemní smlouva apod.). Pravost listin předložených žadatelem není poskytovatel povinen systematicky kontrolovat. K tomu nutno dodat, že stále existuje přečin úvěrového podvodu, že žadatel má v §9 odst. 3 zákonem stanovenou povinnost uvádět pravdivé údaje a že dle § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu. c) rovněž má poskytovatel porovnat údaje takto zjištěné případně s údaji statistickými ohledně nákladů na živobytí (životní minimum, náklady na bydlení) d) rovněž může ověřit i údaje o dalších závazcích z příslušných databází (NRKI, SOLUS apod.), což by měl být úkon v zásadě běžně činěný s výjimkou např. pouze nízkých úvěrů cca do 5 000 Kč. 10. Zákon nestanovil výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem podnikatel nečinil, vystavil se riziku neprokázání splnění své výše uvedené povinnosti. 11. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala, resp. nedoložila reálné příjmy žalovaného a reálné výdaje na bydlení (ustálená judikatura KS Ostrava požaduje doložení reálných příjmů a výdajů žadatele o úvěr) a tedy znemožnila přezkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. Tedy nezkoumala s řádnou péčí tuto schopnost žalovaného úvěr splácet. Následkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 12. Žalovaný čerpal částku 14 000 Kč, dosud uhradil 2 530 Kč, je tedy z neplatné smlouvy dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku povinen uhradit částku 11 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který za dobu od 9. 4. 2016 do 6. 12. 2019 činí 3 382,19 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo právo na úhradu poplatků, úroků a v důsledku zápočtu plnění vždy na jistinu nevznikl ani nárok na část úroků z prodlení. 13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně nebyla převážně úspěšná, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému žádné náklady nevznikly.