20 C 344/2020-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 832,50 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 21. 10. 2016 s žalovaným smlouvu o zápůjčce a předala mu částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem ve výši 8 687 Kč a s úrokem ve výši 17,35 % ročně. Zápůjčka měla být vrácena v 18 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 4. 2018 Poslední splátka byla uhrazena dne 24. 1. 2017. Předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 9 664,22 Kč a na dlužném poplatku částku 4 168,28 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Schopnost žalovaného úvěr splácet společnost posoudila dle údajů získaných od žalovaného a po ověření z dokladů předložených žalovaným – občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatních pásků, nájemní smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena dne 21. 10. 2016 mezi [právnická osoba] a žalovaným. Tato společnost na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 687 Kč (1 715 Kč úrok, 1 400 Kč administrativní činnost a hotovostní režim splátek 5 572 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 1 150 Kč s tím, že prvá splátka je splatná do měsíce dnů od podpisu smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 12 000 Kč. Celková dlužná částka činí 20 687 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně formuláře. Adresu bydliště uvedl žalovaný [adresa žalovaného]. Podle smluvních podmínek výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše činí 17,35 %. 4. Podle článku 6 podmínek jakékoli splátky zákazníka jsou započteny nejprve na dlužný poplatek a poté na jistinu zápůjčky. Podle článku 10 smluvních podmínek v případě, kdy zákazník neuhradí příslušnou splátku včas, má [anonymizováno] právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. 5. Dle přehledu splátek, byly splátky započteny tak, že žalovaný stále dluží 9 664,22 Kč na jistině, celkem uhradil žalovaný 3 450 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 6. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila pohledávky uvedené v příloze č. 1 žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. 7. Ze strany 71 Přílohy smlouvy o postoupení pohledávky soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 14. 6. 2018 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni na adresu [adresa žalovaného]. 9. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 13. 7. 2018 byla žalovanému zaslána zásilka s oznámením postoupení na adresu [adresa žalovaného]. 10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 12. 3. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s uvedením důvodu vzniku pohledávky a upozornil jej na podání žaloby. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla zaslána dne 13. 3. 2020 žalovanému na adresu [adresa žalovaného]. 11. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 12. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] předala 21. 10. 2016 žalovanému částku 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 687 Kč (1 715 Kč úrok, 1 400 Kč administrativní činnost a hotovostní režim splátek 5 572 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 1 150 Kč s tím, že prvá splátka je splatná do měsíce dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný nehradil dluh řádně, neuhradil částku 13 832,50 Kč. Pohledávka byla postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni. Schopnost žalovaného úvěr splácet společnost ověřila podle tvrzení žalovaného. Doklady o výši příjmů a výdajů žalovaného, které k tomuto posouzení použila, nepředložila. 13. Soudu je známa judikatura Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18. Přihlédl však i k judikatuře Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014, že směrnice 2008 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. ….. Směrnice neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. 14. Soud tedy dospěl k závěru, že je povinností poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele jej splatit ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a vycházet jednak a) z informací uvedených samotným žadatelem dle § 9 odst. 3 zákona (kdo jiný má mít nejpřesnější informace než sám spotřebitel), b) tyto informace ověřit, a to i z listin předložených žadatelem (pracovní smlouva, výplatní pásek, nájemní smlouva apod.). Pravost listin předložených žadatelem není poskytovatel povinen systematicky kontrolovat. K tomu nutno dodat, že stále existuje přečin úvěrového podvodu, že žadatel má v § 9 odst. 3 zákonem stanovenou povinnost uvádět pravdivé údaje a že dle § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu. c) rovněž má poskytovatel porovnat údaje takto zjištěné případně s údaji statistickými ohledně nákladů na živobytí (životní minimum, náklady na bydlení) d) rovněž může ověřit i údaje o dalších závazcích z příslušných databází (NRKI, SOLUS apod.), což by měl být úkon v zásadě běžně činěný s výjimkou např. pouze nízkých úvěrů cca do 5 000 Kč. 15. Zákon nestanovil výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem podnikatel nečinil, vystavil se riziku neprokázání splnění své výše uvedené povinnosti. 16. Tím, že předchůdkyně žalobkyně nedoložila doklady, z kterých vycházela při svých úvahách o schopnosti žalovaného úvěr splácet, znemožnila osudu přezkum dodržení splnění její povinnosti a tedy neprokázala, že důsledně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tedy nedoložila ověřené konkrétní příjmy, výdaje a případné splátky jiných závazků žalovaného v době uzavření smlouvy. Údaje uvedené žalovaným a jím stvrzené podpisem nestačí, i přes to, že nepravdivé údaje mohou být stále trestným činem úvěrového podvodu. Trestnost činu nezpůsobuje neplatnost samotné smlouvy a nesnímá z úvěrujícího povinnost aktivně předcházet hrozícímu nekontrolovatelnému zadlužování úvěrovaného. 17. Následkem porušení povinnosti úvěrujícího při posuzování úvěryschopnosti je neplatnost smlouvy dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Neplatnost je absolutní, k níž soud přihlíží i bez námitky žalovaného. 18. Nárok žalobkyně z neplatné smlouvy je tedy dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku částečně důvodný, pokud je o vrácení čerpané a dosud nesplacení jistiny. Žalovaný čerpal 12 000 Kč, dosud uhradil 3 450 Kč, je tedy povinen uhradit žalobkyni 8 550 Kč. Žalovaný měl zápůjčku vrátit do 14. 4. 2018, k dřívější úhradě nebyl žalovaný vyzván. Žalovaný je tedy dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. povinen uhradit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 550 Kč od 14. 4. 2018 do zaplacení. Za dobu od 14. 4. 2018 do 14. 6. 2018 činí úrok z prodlení částku 116,91 Kč. Soud te