24 C 158/2020-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 12.2.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 18 030,30 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 18 030,30 Kč od 10.5.2018 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23.7.2019 mezi [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 18.4.2018 úvěr ve výši 14 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 9.5.2018. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 500 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 030,30 Kč a smluvní pokuty ve stanovené dle čl. VIII odst. 1 písm. c) smlouvy ve výši 500 Kč, kterou stanovuje Sazebník smlouvy. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky https://pujcka7.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovanému bylo přiděleno klientské [číslo] jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 18.4.2018. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu žalobce, ale přesto nebyl žalovaným dosud uhrazen v celé výši. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 28.7.2019. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 25.8.2020, č. j. 24 C 158/2020-24, byl žalovaný ve smyslu § 115a občanského soudního řádu vyzván, aby soudu ve lhůtě 10 dnů sdělil, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. Zároveň byl poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení spolu s žalobou bylo žalovanému doručeno dne 14.9.2020. Žalovaný se ve stanovené 10denní lhůtě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, [číslo] ze dne 17.4.2018 bylo zjištěno, že [právnická osoba], [IČO], se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 500 Kč za úrok ve výši 36 % ročně, RPSN 3537,36 %. Úvěr měl být splacen do 21 dnů od odeslání finančních prostředků. Celkem měla být uhrazena částka ve výši 17 830,63 Kč Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, obsahuje údaj o tom, že podpis byl proveden elektronickým kódem [číslo]. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18.4.2018 a z vyjádření Air Bank CZ ze dne 1.9.2020 bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla zaslána dne [datum] poskytovatelem úvěru částka ve výši 14 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi [právnická osoba], [IČO], a žalobcem dne 23.7.2019 a přílohou č. 1 bylo prokázáno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28.7.2019 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 28.7.2019 byla žalovanému odeslána téhož dne. 4. Žalobcem předložená smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] obsahuje označení účastníků a celou řadu smluvních ujednání včetně výše poskytovaného úvěru, neobsahuje však podpis žalovaného. Z žalobcem předložených listin k důkazu nevyplývá, že by smlouva o úvěru byla opatřena elektronickým podpisem žalovaného (§ 561 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu). V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobce pro absenci podpisu žalovaného neprokázal, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. 5. Neplatnost smlouvy o úvěru bylo nutno dovodit i z jiného důvodu. 6. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2930 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 7. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 17.4.2018 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/201