16 C 230/2019-50 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 2. 4. 2019 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 4 638 Kč, úroku z prodlení z této částky za dobu od 13. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 3 500 Kč za dobu od 13. 1. 2018 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč. V souladu s podáním žalobkyně ze dne 20. 5. 2020 soud usnesením ze dne 8. 9. 2020, č. j. 16 C 230/2019-37, připustil změnu žaloby podle § 95 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle níž se žalobkyně namísto smluvního poplatku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 3 500 Kč za dobu od 13. 1. 2018 do zaplacení domáhá po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč. Žalobkyně odůvodnila žalobní žádání tvrzením, že dne 19. 12. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč (jistina), které byly zaslány na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 19. 12. 2017. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 1 138 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne 12. 1. 2018. Své smluvní povinnosti žalovaný dosud nesplnil a žalobkyně za ním eviduje pohledávky ve výši 4 638 Kč, tj. součet jistiny 3 500 Kč a poplatku 1 138 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním peněžitého dluhu, domáhá se žalobkyně také zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 1 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 638 Kč za dobu od 13. 1. 2018 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř., ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 7. 1. 2021 konaném v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. 4. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalující stranou (smlouva o zápůjčce a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně ze dne 19. 12. 2017, výpis z bankovního účtu žalobkyně ze dne 19. 12. 2017, upomínky – pokusy o smír ze dne 2. 2. 2018, 19. 1. 2018 a 26. 1. 2018, předžalobní výzva k úhradě 16. 1. 2019 včetně podacího lístku ze dne 16. 1. 2019), jakož i zprávou [právnická osoba], ze dne 10. 9. 2020, soud vzal za prokázané, že na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] došla bezhotovostní platba 3 500 Kč, která byla převedena z bankovního účtu žalobkyně podle jejího platebního příkazu k provedení této transakce ze dne 19. 12. 2017. Před podáním žaloby byla žalovanému v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslána výzva k plnění dlužné částky 6 957 Kč ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 12. 2017, a to jako doporučené psaní podané k poštovní přepravě dne 16. 1. 2019. 5. Žalobkyně v tomto sporu neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzení, že mezi ní a žalovaným vznikla dne 19. 12. 2017 smlouva o peněžité zápůjčce podle § 2030 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen„ o. z.“), resp., že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 12. 2017 přenechala žalovanému dne 19. 12. 2017 peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, které byl žalovaný povinen vrátit nejpozději 12. 1. 2018, a uhradit téhož dne poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 138 Kč. Žalobkyně předložila písemné vyhotovení smlouvy o zápůjčce a tvrdila, že toto právní jednání bylo učiněno elektronickými prostředky a je opatřeno elektronickým podpisem žalovaného ve smyslu § 561 odst. 1 o. z., tj. elektronickým [příjmení], který mu zaslala v SMS zprávě. [příjmení] důkazy k tomu nabídnuty nebyly, což platí i o tvrzení, že žalovaný na webových stránkách žalobkyně vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky (formulář), kde zadal své osobní údaje, čímž učinil návrh na uzavření smlouvy, a následně potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a se zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasí s jejich zněním. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakým způsobem byla ověřována totožnost žalovaného, který měl mít postavení vydlužitele, a že projevil vůli směřující k určitému právnímu jednání. Žalobkyně rovněž neprokázala, že žalovanému byly zaslány 3 upomínky – pokusy o smír. Žalobkyně svou neúčastí na jednání znemožnila soudu, aby ji vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů potřebných k prokázání uvedených rozhodných skutečností, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. 6. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 12. 2017 bezhotovostním převodem peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, dospěl soud k závěru, že žalovaný tímto plněním bez právního důvodu získal na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat (§ 2991 o. z.). Netvrdil-li žalovaný v průběhu řízení (natož aby prokázal), že částku 3 500 Kč již žalobkyni vrátil, má žalobkyně právo na zaplacení této částky i s úrokem z prodlení za dobu od 25. 1. 2019 do zaplacení (§ 1970 o. z.) v požadované sazbě 8,5 % ročně, která je nižší, než úroková sazba stanovená podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (soud je v tomto případě vázán žalobou, tedy nemůže překročit žalobní žádání). Do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu se žalovaný dostal uplynutím třídenní lhůty k plnění podle předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2019, která mu byla doručena nejpozději dne 21. 1. 2019 (§ 570 odst. 1 a § 573 o. z.) Lhůta k plnění tak uplynula dnem 24. 1. 2019 a tímto dnem nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. 7. Soud z uvedených důvodů rozsudečným výrokem II. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 25. 1. 2019 do zaplacení a výrokem I. rozsudku žalobu ve zbylém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, neboť žalobkyně nemá vůči žalovanému nárok na zaplacení žádných jiných částek. 8. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky reflektuje výsledek sporu a je v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu ve věci, úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady mu v tomto řízení nevznikly. 9. O lhůtě ke splnění povinnosti k peněžitému plnění dle výroku II. rozsudku bylo rozhodnuto ve shodě s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.