16 C 240/2021-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 15. 4. 2021, domáhala se žalobkyně, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 675 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 65,68 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a tento poplatek platit v zákonem stanovené výši. Žalovaná splnila svou povinnost a přihlásila se jako poplatník televizního poplatku dne 31. 1. 2020, ale nedostála již své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období od února 2020 do června 2020 včetně ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 675 Kč (5× 135 Kč). Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě, avšak bezvýsledně. V důsledku prodlení žalované se splněním pravidelných měsíčních poplatků má žalobkyně ze zákona právo, aby jí žalovaná zaplatila i úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně tento úrok z prodlení kapitalizovala a požaduje částku 65,68 Kč, což je úrok z prodlení vyčíslený za dobu prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 4. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů k žalobě přiložených a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se v lednu 2020 přihlásila jako poplatník televizních poplatků prostřednictvím České pošty, s. p., přičemž do 16. 3. 2021 nebyla odhlášena. Žalovaná byla povinna platit žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši stanovené zákonem, avšak za měsíce únor až červen roku 2020 žalobkyně eviduje dluh žalované na těchto poplatcích v celkové výši 675 Kč, tj. 5× 135 Kč měsíčně. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných televizních poplatků a byla jí zaslána předžalobní výzva k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 65,68 Kč byl vyčíslen do dne 15. 4. 2021, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, která byla splatná nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, tj. od 16. 2. 2020, 16. 3. 2020, 16. 4. 2020, 16. 5. 2020 a 16. 6. 2020. 5. Po právním posouzení skutkového stavu a s ohledem na skutečnost, že žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že dlužné televizní poplatky s příslušenstvím již uhradila, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1, 2, § 8 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalované jako držiteli televizního přijímače, který se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, vznikla povinnost platit žalobkyni televizní poplatek v zákonem stanovené výši, která od 1. 1. 2008 činí 135 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Tuto povinnost žalovaná nesplnila a dluží žalobkyni na televizních poplatcích za období od února 2020 do června 2020 včetně částku 675 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jednotlivých televizních poplatků, má žalobkyně v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. také právo na úrok z prodlení z každé jednotlivé částky nezaplaceného televizního poplatku v zákonné sazbě určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Celková výše úroku z prodlení vyčísleného za dobu prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15. 4. 2021, činí 65,68 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 400 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 200 Kč za 2 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 126 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 9. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 10. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).