16 C 257/2021-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 16. 4. 2021 domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 1 516 Kč a úrok z prodlení z částky 1 516 Kč za dobu od 29. 1. 2019 do zaplacení v zákonné výši 9,75 % ročně. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že žalovaný jako cestující MHD nesplnil povinnost vyplývající pro něj ze smluvních přepravních podmínek a tarifu jízdného MHD Dopravního podniku města České Budějovice, a. s., neboť při přepravní kontrole dne 28. 1. 2019 se neprokázal pověřené osobě dopravce platným cestovním dokladem ani nezaplatil jízdné ve výši 16 Kč, jakož i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, splatných okamžitě po provedené přepravní kontrole, o čemž s ním byl na místě sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu neuhradil ani v dodatečné lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne provedené kontroly. Na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 23. 10. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a Dopravním podnikem města České Budějovice, a. s., byly předmětné pohledávky za žalovaným ve výši 16 Kč (jízdné) a 1 500 Kč (přirážka k jízdnému) i s příslušenstvím postoupeny žalobkyni. Žalovaný dlužné částky i přes výzvu žalobkyně podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný 28. 1. 2019 cestoval v prostředku městské hromadné dopravy (MHD) Dopravního podniku města České Budějovice, a. s., kdy jízdné činilo 16 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou dopravcem), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl na místě pořízen zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný, jehož totožnost byla ověřena, zápis podepsal a byl povinen ihned uhradit celkem 1 516 Kč, tj. jízdné 16 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč (pokutu) za jízdu bez platného jízdního dokladu, což neučinil. Na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené 23. 10. 2019 mezi žalobkyní a Dopravním podnikem města České Budějovice, a. s., byly předmětné pohledávky za žalovaným ve výši 1 516 Kč postoupeny žalobkyni. Ke splnění tohoto dluhu s příslušenstvím byl žalovaný vyzván podle § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Žalovaný v průběhu řízení nijak skutková tvrzení žaloby nezpochybnil a ani netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné ve výši 16 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč již uhradil. 6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. Dopravním podnikem města České Budějovice, a. s., a žalovaným vznikl dne 28. 1. 2019 konkludentně závazkový vztah ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014 Smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení, čemuž odpovídá závazek cestujícího zaplatit jízdné. Žalovaný tak měl právo, aby jej právní předchůdkyně žalobkyně přepravila do místa určení, současně mu vznikla povinnost zaplatit za jízdu stanovené jízdné. Stejné povinnosti cestujícího vyplývají z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem právní předchůdkyně žalobkyně a činilo 16 Kč. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a také přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 500 Kč, a to v souladu se zákonnou úpravou a smluvními přepravními podmínkami, platnými v době přepravní kontroly. Poněvadž žalovaný dluh řádně a včas nesplnil, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Dluh ve výši 1 516 Kč byl splatný 28. 1. 2019, což značí, že prodlení žalovaného trvá od 29. 1. 2019. Toto prodlení se splněním peněžitého dluhu je podle ustanovení § 1970 o. z. sankcionováno úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které je účinné od 1. 1. 2014. Aktivní věcná legitimace žalobkyně jako nové věřitelky žalovaného vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 o. z., přičemž postoupením shora specifikovaných pohledávek nabyla žalobkyně také jejich příslušenství a práva s pohledávkami spojená (§ 1880 odst. 1 o. z.). 8. Soud s ohledem na shora uvedené skutkové a právní závěry uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 29. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 500 Kč podle 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 100 Kč za jednoduchou písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 168 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní jako postupníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 368 Kč k rukám žalobkyniny advokátky (platební místo). 12. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 13. Odůvodnění tohoto rozsudku, proti němuž odvolání není přípustné, neboť rozsudek byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, bylo vyhotoveno ve shodě s § 157 odst. 4 o. s. ř.