16 C 271/2021-20 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 15. 4. 2021 domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 3 044 Kč a úrok z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 22. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a z částky 1 524 Kč za dobu od 6. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že se žalovaný ve dnech 6. 4. 2019 a 21. 8. 2020 během přepravy v prostředcích veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní neprokázal na výzvu pověřené osoby platnými jízdními doklady pro jednotlivé jízdy a neuhradil stanovené jízdné. Žalovaný tím porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, a tak byl povinen uhradit žalobkyni kromě jízdného i přirážku k jízdnému za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, což dosud neučinil, přičemž jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Dne 6. 4. 2019 se žalovaný přepravoval trolejbusem na lince [číslo] byl povinen zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku 1 520 Kč, která byla splatná 21. 4. 2019. Dne 21. 8. 2020 se žalovaný přepravoval autobusem na lince [číslo] byl povinen zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tj. celkem částku 1 524 Kč, která byla splatná 5. 9. 2020. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne výzva k plnění v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů přiložených k žalobě zjistil tento skutkový stav věci: Žalovaný dne 6. 4. 2019 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to trolejbusem na lince [číslo] kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 21. 4. 2019. Žalovaný dne 21. 8. 2020 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to autobusem na lince [číslo] kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 24 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 524 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 5. 9. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný opět vyzván k plnění v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Žalovaný v průběhu řízení nijak skutková tvrzení žaloby nezpochybnil a ani netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné v celkové výši 44 Kč (20 Kč + 24 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč (2× 1 500 Kč) uhradil. 6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikly dne 6. 4. 2019 a dne 21. 8. 2020 konkludentně závazkové vztahy ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný tak měl právo, aby ho žalobkyně přepravila do místa určení, současně byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a za každou jednotlivou jízdu činilo 20 Kč v roce 2019 a v roce 2020 již 24 Kč. Jelikož se žalovaný během přeprav neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to podle § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly dne 6. 4. 2019, a podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení přepravní kontroly dne 21. 8. 2020, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravních kontrol. Žalovaný ve smyslu § 2053 o. z. v obou uvedených případech uznal svůj dluh co do důvodu i výše, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 1 520 Kč, který byl splatný 21. 4. 2019, a ve výši 1 524 Kč, který byl splatný 5. 9. 2020. Prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu splatného 21. 4. 2019 trvá od 22. 4. 2019 a prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu splatného 5. 9. 2020 trvá od 6. 9. 2020. V souladu s ustanovením § 1970 o. z. má žalobkyně právo požadovat z dlužných částek úrok z prodlení ve výši určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 9,75 % ročně z částky 1 520 Kč za dobu od 22. 4. 2019 do zaplacení a 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč za dobu od 6. 9. 2020 do zaplacení. 8. Soud proto rozsudečným výrokem I. žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za písemnou předžalobní výzvu k plnění a za písemný návrh ve věci samé - žalobu, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.). 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 11. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).