16 C 279/2020-27 — Okresní soud v Karviné

1. V řízení zahájeném dne 30. 6. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 5 000 Kč. Žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) odůvodnila tvrzením, že její předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 6. 2016 (dále též jen„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena v souladu s příslušnými právními předpisy upravujícími podmínky uzavírání smlouvy na dálku, zejména v souladu s ustanovením § 1841 a násl. občanského zákoníku, jakož i zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Prostřednictvím prostředků komunikace na dálku potvrdila žalovaná svůj souhlas s všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí Smlouvy (dále jen„ VOP“). Podle článku 4.2. VOP se děje podání žádosti o zápůjčku elektronickými kanály. Kontraktační proces (tedy vznik Smlouvy) se odehrával na internetových stránkách [anonymizována dvě slova], kde žalovaná vyplnila v souladu s článkem 4.1. VOP registrační formulář. Z takto vyplněného formuláře vyplývá, že žalovaná pracovala z několika počítačů / telefonního přístroje s různými IP adresami, zadala zde své rodné číslo, bydliště, zaměstnání u [právnická osoba], na pozici asistentky, kde dále uvedla své měsíční příjmy a výdaje, číslo svého bankovního účtu, na který jí byla zaslána dne 10. 6. 2016 zápůjčka ve výši 5 000 Kč. [anonymizována dvě slova] na základě žalovanou vyplněného formuláře a posouzení její úvěruschopnosti nahlédnutím do příslušných databází a telefonickým ověřením u zaměstnavatele žalované, rozhodla o poskytnutí zápůjčky žalované. Současně s rozhodnutím o poskytnutí zápůjčky byly žalované zaslány Smlouva včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru dle přílohy [číslo] k zákonu o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky a výzva k úhradě ověřovacího poplatku. Na základě Smlouvy uzavřené shora uvedeným způsobem poskytla [anonymizována dvě slova] žalované formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované zápůjčku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit do 7 dní od data poskytnutí zápůjčky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27. 6. 2017 postoupila původní věřitelka, tedy [právnická osoba] [anonymizováno], žalobkyni pohledávku vůči žalované ze Smlouvy. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale marně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 7. 1. 2021 konaném v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně svou neúčast řádně omluvila a navrhla, aby soud věc projednal a rozhodl bez její účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. 4. Na základě provedeného dokazování listinami předloženými žalující stranou (smlouva o zápůjčce [číslo] formulář„ ClientDate“, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] ve znění účinném od 12. 8. 2013, výpis z bankovního účtu [právnická osoba] ze dne 10. 6. 2016, podmínky [právnická osoba] z 10. 6. 2016, smlouva o postoupení pohledávek z 27. 6. 2017 včetně části přílohy [číslo] – seznam postoupených pohledávek, předžalobní výzva k plnění z 10. 1. 2019 včetně plné moci), jakož i zprávou [právnická osoba] z 11. 12. 2020, soud vzal za prokázané, že z bankovního účtu [anonymizována dvě slova] podle platebního příkazu ze dne 10. 6. 2016 byla na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] převedena částka 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2017, uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, byla žalobkyni postoupena mj. pohledávka [anonymizována dvě slova] za žalovanou ve výši 5 000 Kč ze smlouvy [číslo] ze dne 10. 6. 2016. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. ke splnění dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s [anonymizována dvě slova] dne 10. 6. 2016. 5. Žalobkyně v tomto sporu neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzení, že mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou vznikla dne 10. 6. 2016 smlouva o zápůjčce podle § 2030 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), resp., že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 6. 2016 [právnická osoba] [anonymizováno] přenechala žalované dne 10. 6. 2016 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byla žalovaná povinna vrátit nejpozději 17. 6. 2016. Žalobkyně předložila písemné vyhotovení smlouvy o zápůjčce [číslo] tvrdila, že toto právní jednání bylo učiněno na dálku elektronickými prostředky. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy zjištěna, neboť smlouva není podepsána žalovanou ani [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž nebylo ani prokázáno, že by totožnost žalované při sjednávání předmětné smlouvy byla řádně ověřena, že by se skutečně jednalo o projev vůle žalované, a že mezi žalovanou a [anonymizována dvě slova] došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce jiným způsobem. [příjmení] relevantní důkazy k prokázání tvrzeného právního jednání žalované vůči [anonymizována dvě slova] dne 10. 6. 2016 nabídnuty nebyly, což platí i o tvrzení, že žalovaná požádala o zápůjčku elektronickými prostředky. Žalobkyně svou neúčastí na jednání znemožnila soudu, aby ji vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů potřebných k prokázání uvedených rozhodných skutečností, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. 6. Jelikož však bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla žalované bezhotovostním převodem dne 10. 6. 2016 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly připsány na bankovní účet žalované, dospěl soud k závěru, že žalovaná tímto plněním bez právního důvodu získala na úkor [anonymizována dvě slova] bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat (§ 2991 o. z.). Netvrdila-li žalovaná v průběhu řízení (natož aby prokázala), že částku 5 000 Kč již vrátila, má žalobkyně jako nová věřitelka žalované (právní nástupkyně původní věřitelky [anonymizována dvě slova] na základě smlouvy o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z.) právo na zaplacení této částky. 7. Soud z uvedených důvodů žalobě vyhověl a rozsudečným výrokem I. žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč. 8. Nákladový výrok II. rozsudku reflektuje výsledek sporu a je v souladu s ustanoveními § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, jež byla ve věci zcela úspěšná, má právo, aby jí žalovaná nahradila náklady vynaložené při účelném uplatňování práva, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč (3× 200 Kč) podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 9. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní jako postupníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 11. O lhůtě ke splnění dluhu (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 12. Odůvodnění tohoto rozsudku, proti němuž odvolání není přípustné, neboť rozsudek byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, bylo vyhotoveno ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.