16 C 294/2021-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 5. 3. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení pohledávek v souhrnné výši 9 237 Kč s příslušenstvím, tj. a) částky 6 382 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, b) částky 2 855 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 22. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 17. 9. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu ve sjednaném rozsahu a za sjednanou cenu, avšak žalovaný dosud nesplnil svůj smluvní závazek zaplatit cenu dodávky elektřiny za období od 1. 3. 2019 do 21. 11. 2019 a dluží jí částku 6 382 Kč, která byla splatná 12. 12. 2019, a dále za období od 22. 11. 2019 do 30. 4. 2020 částku 2 855 Kč, která byla splatná 21. 5. 2020. Dne 18. 1. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), avšak žalovaný na tuto nereagoval a dluh nesplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. K projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů připojených k žalobě zjistil tyto rozhodné skutečnosti: 5. Dne 17. 9. 2018 byla mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovaným jako zákazníkem uzavřena písemná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen„ Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa (místa spotřeby) na adrese [adresa žalovaného], elektřinu ze sítě nízkého napětí v množství, které je omezeno (určeno) hodnotou hlavního jističe, a zajistit na vlastní jméno, na vlastní účet a v potřebném rozsahu související služby v elektroenergetice. Žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu za související služby v elektroenergetice uplatňovanou v souladu s cenovou regulací, a to vše za podmínek ve Smlouvě uvedených. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců od data zahájení dodávky s možností automatického prodloužení o 1 rok, a to i opakovaně. Žalobkyně žalovanému v souladu se Smlouvou vyúčtovala za dodávku elektřiny do místa spotřeby na adrese [adresa], doplatek ceny za období od 1. 3. 2019 do 21. 11. 2019 ve výši 6 382 Kč splatný 12. 12. 2019 (řádná faktura za elektřinu) a doplatek ceny za období od 22. 11. 2019 do 30. 4. 2020 ve výši 2 855 Kč splatný 21. 5. 2020 (mimořádná faktura za elektřinu). Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána písemná výzva k úhradě závazků v souhrnné výši 9 237 Kč (6 382 Kč + 2 855 Kč) s příslušenstvím, na což však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil. 6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění (skutkového stavu) dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Žalobkyně jako obchodník s elektřinou (dodavatel) a žalovaný jako zákazník (spotřebitel) uzavřeli dne 17. 9. 2018 písemnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny („ Smlouva“), která má náležitosti smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny stanovené v § 50 odst. 2 energetického zákona č. 458/2000 Sb. v rozhodném znění (dále jen„ energetický zákon“). Tento závazkový vztah z platně uzavřené Smlouvy se tedy řídí primárně energetickým zákonem, podpůrně pak ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému sjednané služby dodávky elektřiny do odběrného místa, což žalovaný nijak nezpochybnil, a tak mu vznikla povinnost zaplatit cenu za tuto dodávku, která sestává z ceny za dodanou elektřinu určené podle ceníku žalobkyně, daně z elektřiny, jakož i z ceny za související služby v elektroenergetice určené podle příslušného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, a to včetně daně z přidané hodnoty (DPH). Za zúčtovací období od 1. 3. 2019 do 21. 11. 2019 činí splatný dluh žalovaného 6 382 Kč a za období od 22. 11. 2019 do 30. 4. 2020 pak splatný dluh žalovaného činí 2 855 Kč. Prodlení žalovaného se splněním peněžitého dluhu je sankcionováno úrokem z prodlení podle § 1970 o. z.; výše tohoto úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v posuzovaném případě činí 10 % ročně z částky 6 382 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení a z částky 2 855 Kč za dobu od 22. 5. 2020 do zaplacení. 8. Soud s ohledem na uvedené skutkové a právní závěry uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 6 382 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, b) částku 2 855 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 22. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalobkyně má právo, aby jí neúspěšný žalovaný nahradil všechny její účelně v řízení vynaložené náklady, což jsou: a/ zaplacený soudní poplatek za žalobu 400 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, kterým je advokát Mgr. [jméno] [příjmení] (platební místo). 11. Soud aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 12. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., který ji stanoví v délce tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).