16 C 301/2021-21 — Okresní soud v Karviné

1. V řízení zahájeném u soudu dne 5. 5. 2021 domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný uhradil částku 2 764 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 317 Kč (úrok z prodlení v zákonné výši vyčíslený z dlužné částky za dobu od 14. 3. 2020 do 5. 5. 2021). V odůvodnění žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) uvedla, že s žalovaným jako pojistníkem uzavřela dne 5. 6. 2019 písemnou pojistnou smlouvu [číslo] kterou bylo ve prospěch žalovaného jako podnikatele sjednáno pojištění jeho majetku, nákladu a odpovědnosti. Pojištění podle této smlouvy zaniklo ke dni 13. 3. 2020 pro neplacení pojistného podle § 2804 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdy dluh žalovaného na pojistném za období od 5. 12. 2019 do 13. 3. 2020 činil 2 164 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se plněním peněžitého dluhu, požaduje žalobkyně také částku 600 Kč, což jsou paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, jakož i úrok z prodlení v zákonné výši vyčíslený z dlužné částky 2 764 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do 5. 5. 2021, tj. kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 317 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván ke splnění dluhu podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.), soud k projednání věci samé jednání nenařizoval, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř). 4. Na základě listinných důkazů k žalobě přiložených soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne 4. 6. 2019 uzavřena písemná pojistná smlouva [číslo] (dále jen„ Smlouva“), kterou bylo ve prospěch žalovaného jako podnikatele (fyzické osoby podnikající pod [IČO] na základě živnostenského listu vydaného Magistrátem města Karviné) sjednáno na dobu určitou od 5. 6. 2019 do 4. 6. 2020 (s automatickou prolongací) živelní pojištění jeho majetku pro případ poškození nebo zničení věcí živelní událostí, dále pojištění nákladu přepravovaného vozidlem Peugeot Boxer, [registrační značka] a to pro případ poškození nebo zničení dopravní nehodou, živelním pojistným nebezpečím, odcizením krádeží vloupáním do vozidla, loupežným přepadením nebo odcizením celého vozidla, úmyslným poškozením nebo zničením nákladu, a dále pojištění odpovědnosti podnikatele vztahující se na právním předpisem stanovenou povinnost žalovaného jako podnikatele nahradit poškozenému újmy specifikované ve Smlouvě. Celkové roční pojistné (běžné) činilo 8 000 Kč a žalovaný byl povinen je zaplatit za pololetní pojistná období, a to dne 20. 6. 2019 částku 4 000 Kč a dne 5. 12. 2019 částku 4 000 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné ve výši 4 000 Kč, které bylo splatné 5. 12. 2019, proto mu žalobkyně zaslala dne 23. 1. 2020 upomínku dlužného pojistného s upozorněním na zánik pojištění v případě, že dlužné pojistné nebude uhrazeno v termínu do 12. 3. 2020. Následně byl žalovaný dopisem ze dne 24. 3. 2020 informován o zániku pojištění dle Smlouvy pro nezaplacení dlužného pojistného do 12. 3. 2020, současně byl vyzván k úhradě dlužného pojistného, které k datu zániku pojištění činilo 2 164 Kč, a k zaplacení nákladů souvisejících s vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč. Dopisem ze dne 20. 4. 2020 žalobkyně opětovně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužného pojistného ve výši 2 164 Kč, jakož i nákladů souvisejících s vymáháním dlužného pojistného v celkové výši 600 Kč (2× 300 Kč). Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že pojištění podle Smlouvy z jakýchkoliv důvodů zaniklo dříve, nežli podle tvrzení žalobkyně, ale ani to, že dlužné pojistné řádně a včas uhradil. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2758 a násl. o. z., která upravují pojištění. V řízení byl prokázán vznik závazkového právního vztahu mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem z písemně uzavřené pojistné smlouvy, kterou bylo ve prospěch žalovaného jako podnikatele sjednáno pojištění jeho majetku, nákladu a odpovědnosti. Žalovaný byl povinen hradit žalobkyni sjednané pojistné, ale tuto povinnost řádně a včas nesplnil, neboť neuhradil pojistné ve výši 4 000 Kč splatné 5. 12. 2019. Pojištění podle Smlouvy zaniklo ke dni 13. 3. 2020 pro neplacení pojistného v souladu s ustanovením § 2804 o. z., kdy dluh žalovaného na pojistném činil 2 164 Kč. Vzhledem k tomu, že do dne vyhlášení rozsudku nebylo zjištěno, že tento dluh již žalovaný splnil, soud shledal zcela oprávněným požadavek žalobkyně na zaplacení pojistného ve výši 2 164 Kč za pojistné období od 5. 12. 2019 do 13. 3. 2020, jakož i nákladů souvisejících s vymáháním dlužného pojistného ve výši 600 Kč (2× 300 Kč). V důsledku prodlení dlužníka se splácením peněžitého dluhu má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o. z. nárok, aby jí žalovaný zaplatil úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., které je účinné od 1. 1. 2014. Po právu je v daném případě žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 247,82 Kč, tedy úroku z prodlení v sazbě 10 % ročně vyčísleného z dlužného pojistného 2 164 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do 5. 5. 2021. 7. Soud proto rozsudečným výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 764 Kč (2 164 Kč + 600 Kč) a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 247,82 Kč. 8. Výrokem II. rozsudku byla žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 69,18 Kč (rozdíl mezi požadovaným kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 317 Kč a přisouzených kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 247,82 Kč) jako nedůvodná zamítnuta, neboť žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 600 Kč, která podle žalobních tvrzení představuje náklady spojené s vymáháním dlužného pojistného, tedy příslušenství pohledávky podle § 513 o. z., přičemž ve Smlouvě není obsaženo ujednání o právu žalobkyně na úrok z prodlení z příslušenství pohledávky. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Částečný neúspěch žalobkyně (zamítavý výrok II. rozsudku) lze hodnotit jako nepatrný neúspěch ve věci, a tak žalobkyni vůči neúspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je z úřední činnosti soudu známo, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám žalobkynina advokáta (platební místo). 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 13. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi ve shodě s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř., protože se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).