16 C 305/2021-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 12. 5. 2021 domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 9 120 Kč a úrok z prodlení, a to z částky 1 520 Kč za dobu od 7. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 15. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 9. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 7. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, z částky 1 520 Kč za dobu od 24. 2. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a z částky 1 520 Kč za dobu od 10. 3. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že ve dnech 22. 8. 2017, 30. 8. 2017, 23. 9. 2017, 22. 10. 2017, 8. 2. 2018 a 22. 2. 2018 se žalovaný během přepravy v prostředcích veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní neprokázal na výzvu pověřené osoby platnými jízdními doklady pro jednotlivé jízdy a neuhradil stanovené jízdné, které činilo 20 Kč. Žalovaný tím porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, proto byl povinen uhradit žalobkyni kromě jízdného i přirážku k jízdnému za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, tj. 1 500 Kč, což dosud neučinil, přičemž jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů přiložených k žalobě zjistil tento skutkový stav věci: Žalovaný dne 22. 8. 2017 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to autobusem na lince č. 50, kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 6. 9. 2017. Žalovaný dne 30. 8. 2017 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to tramvají na lince č. 12, kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 14. 9. 2017. Žalovaný dne 23. 9. 2017 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to autobusem na lince č. 45, kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 8. 10. 2017. Žalovaný dne 22. 10. 2017 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to autobusem na lince č. 31, kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 6. 11. 2017. Žalovaný dne 8. 2. 2018 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to autobusem na lince č. 45, kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 23. 2. 2018. Žalovaný dne 22. 2. 2018 cestoval v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to autobusem na lince č. 31, kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 20 Kč. V uvedeném případě byl žalovaný v průběhu přepravy kontrolován přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaný dohodu podepsal a zároveň podpisem této listiny uznal svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 20 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku ve výši 1 520 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 9. 3. 2018. Před podáním žaloby byl žalovaný v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzván ke splnění dlužné částky v celkové výši 9 120 Kč (6× 1 520 Kč). 5. Žalovaný v průběhu řízení nijak skutková tvrzení žaloby nezpochybnil a ani netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné v celkové výši 120 Kč (6× 20 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 9 000 Kč (6× 1 500 Kč) uhradil. 6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikly ve dnech 22. 8. 2017, 30. 8. 2017, 23. 9. 2017, 22. 10. 2017, 8. 2. 2018 a 22. 2. 2018 konkludentně závazkové vztahy ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný tak měl právo, aby jej žalobkyně přepravila do místa určení, současně byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v platném znění, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a za každou jednotlivou jízdu činilo 20 Kč. Jelikož se žalovaný během přeprav neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro jednotlivou jízdu, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, za jízdu tramvají, a podle § 18a odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů jízdu, za jízdu autobusy, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, platných v době přepravních kontrol. Žalovaný v uvedených případech ve smyslu § 2053 o. z. uznal svůj dluh co do důvodu i výše, čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 1 520 Kč splatného 6. 9. 2017, ve výši 1 520 Kč splatného 14. 9. 2017, ve výši 1 520 Kč splatného 8. 10. 2017, ve výši 1 520 Kč splatného 6. 11. 2017, ve výši 1 520 Kč splatného 23. 2. 2018 a ve výši 1 520 Kč splatného 9. 3. 2018. Prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu je sankcionováno úrokem