16 C 324/2021-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla soudu 24. 6. 2021, domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 1 524 Kč s příslušenstvím, to je s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za dobu od 28. 4. 2021 do zaplacení. Žalobní žádání odůvodnila tím, že žalovaný dne 27. 4. 2021 cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní v Praze, a to metrem – linkou B, a uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Své povinnosti cestujícího však porušil, protože při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu. Byl proto povinen na místě zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, které jsou splatné okamžikem zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Kontrolor žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč, ale žalovaný ničeho nezaplatil a dosud tak dluží 1 524 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zaslána výzva k plnění, ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud na základě listinných důkazů k žalobě přiložených zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný dne 27. 4. 2021 cestoval v Praze dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje žalobkyně, a to metrem – linkou B. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč předepsané tarifem žalobkyně a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovenou v přepravních podmínkách žalobkyně, ale ničeho nezaplatil. K úhradě dlužné částky 1 524 Kč byl žalovaný opětovně vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 6. 2021. 5. Žalovaný v řízení netvrdil (natož aby prokázal), že mu dluh ve výši 1 524 Kč vůči žalobkyni nevznikl, ale ani to, že vymáhanou částku 1 524 Kč již zaplatil. 6. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Mezi účastníky řízení vznikl konkludentně dne 27. 4. 2021 závazkový vztah ze smlouvy o přepravě osob podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož účinnost nastala 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný jako cestující měl právo, aby jej žalobkyně jako dopravce přepravila do místa určení, současně však byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, 4 a 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a činilo 24 Kč. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravní kontroly. Pohledávky žalobkyně za žalovaným v souhrnné výši 1 524 Kč byly splatné dne 27. 4. 2021 a dosud ani částečně nezanikly. Prodlení žalovaného se splácením tohoto peněžitého dluhu ve výši 1 524 Kč tak trvá od 28. 4. 2021 a podle ustanovení § 1970 o. z. je sankcionováno úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které je účinné od 1. 1. 2014. 8. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni 1 524 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 28. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky, protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 12. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 13. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).