16 C 370/2020-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla soudu 7. 9. 2020, domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 1 524 Kč s příslušenstvím, to je s úrokem z prodlení v zákonné výši 10 % ročně za dobu od 29. 6. 2020 do zaplacení. Žalobní žádání odůvodnila tím, že žalovaný dne 28. 6. 2020 cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní v [obec], a to autobusem - linkou [anonymizováno], a uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Své povinnosti cestujícího však porušil, protože při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu. Byl proto povinen na místě zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, které jsou splatné okamžikem zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Kontrolor žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč, ale žalovaný ničeho nezaplatil a dosud tak dluží částku 1 524 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zaslána výzva k plnění, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Soud rozhodl o věci bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Žalovaný dne 28. 6. 2020 cestoval v [obec] dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje žalobkyně, a to autobusem - linkou [anonymizováno]. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč předepsané tarifem žalobkyně a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovenou v přepravních podmínkách žalobkyně, ale ničeho nezaplatil. K úhradě dlužné částky 1 524 Kč byl žalovaný opětovně vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 8. 2020. 6. Žalovaný v řízení netvrdil (natož aby prokázal), že mu dluh ve výši 1 524 Kč vůči žalobkyni nevznikl, ani to, že vymáhanou částku 1 524 Kč již zaplatil. 7. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Mezi účastníky řízení vznikl konkludentně dne 28. 6. 2020 závazkový vztah ze smlouvy o přepravě osob podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož účinnost nastala 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), dle kterých se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný jako cestující měl právo, aby jej žalobkyně jako dopravce přepravila do místa určení, současně však byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a činilo 24 Kč. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni provedení přepravní kontroly, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravní kontroly. Pohledávky žalobkyně za žalovaným v souhrnné výši 1 524 Kč byly splatné dne 28. 6. 2020 a dosud ani částečně nezanikly. Prodlení žalovaného se splácením tohoto peněžitého dluhu ve výši 1 524 Kč tak trvá od 29. 6. 2020 a podle § 1970 o. z. je sankcionováno úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které je účinné od 1. 1. 2014. 9. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni 1 524 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 29. 6. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 11. Pro úplnost soud dodává, že o výši odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. rozhodl v souladu s ustanovením § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř., a to s ohledem na skutečnost, že s účinností od 7. 5. 2013 byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., která stanovila paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a nový zvláštní právní předpis (tzv. přísudková vyhláška), na nějž odkazuje ustanovení § 151 odst. 2 věty první, část věty před středníkem, o. s. ř., dosud vydán nebyl. Soud aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 13. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.