16 C 387/2020-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 17. 7. 2020, domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 3 240 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 533,89 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a tento poplatek platit v zákonem stanovené výši. Žalovaný splnil svou povinnost a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku dne 30. 4. 2015, ale nedostál již své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky za období od srpna 2017 do srpna 2018 a za období od listopadu 2018 do září 2019 včetně ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 3 240 Kč (24× 135 Kč). Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě, avšak bezvýsledně. V důsledku prodlení žalovaného se splněním pravidelných měsíčních poplatků má žalobkyně ze zákona právo, aby jí žalovaný zaplatil i úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně tento úrok z prodlení kapitalizovala a požaduje částku 533,89 Kč, což je úrok z prodlení vyčíslený za dobu prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 17. 7. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů k žalobě přiložených a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 5. Žalovaný se v dubnu 2015 přihlásil jako poplatník televizních poplatků prostřednictvím České pošty, s. p., přičemž do 8. 7. 2020 nebyl odhlášen. Žalovaný byl povinen platit žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši stanovené zákonem, avšak za období od srpna 2017 do srpna 2018 a za období od listopadu 2018 do září 2019 včetně žalobkyně eviduje dluh žalovaného na těchto poplatcích v celkové výši 3 240 Kč, tj. 24× 135 Kč měsíčně. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných televizních poplatků, ale bezvýsledně. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 533,89 Kč byl vyčíslen z dlužných televizních poplatků do dne 17. 7. 2020, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, která byla splatná nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. 6. Po právním posouzení skutkového stavu a s ohledem na skutečnost, že žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné televizní poplatky s příslušenstvím již uhradil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1, 2, § 8 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalovanému jako držiteli televizního přijímače, který se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, vznikla povinnost platit žalobkyni televizní poplatek v zákonem stanovené výši, která od 1. 1. 2008 činí 135 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Tuto povinnost žalovaný nesplnil a dluží žalobkyni na televizních poplatcích za období od srpna 2017 do srpna 2018 a za období od listopadu 2018 do září 2019 včetně částku 3 240 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jednotlivých televizních poplatků, má žalobkyně v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 Sb. také právo na úrok z prodlení z každé jednotlivé částky nezaplaceného televizního poplatku v zákonné sazbě určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Celková výše úroku z prodlení vyčísleného za dobu prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 17. 7. 2020, činí 533,89 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 400 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 200 Kč za 2 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 126 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 10. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.