16 C 389/2021-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla soudu 9. 8. 2021, domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 1 524 Kč s příslušenstvím, to je s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 5. 2021 do zaplacení. Žalobní žádání odůvodnila tím, že žalovaný dne 26. 5. 2021 cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní v Praze, a to metrem – linkou C, a uzavřel tak s žalobkyní smlouvu o přepravě osob. Své povinnosti cestujícího však porušil, protože při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu. Byl proto povinen na místě zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, které jsou splatné okamžikem zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Kontrolor žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši 1 500 Kč, ale žalovaný ničeho nezaplatil a dosud tak dluží 1 524 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zaslána výzva k plnění, ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Soud rozhodl o věci v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud na základě listinných důkazů k žalobě přiložených zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný dne 26. 5. 2021 cestoval v Praze dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob, kterou provozuje žalobkyně, a to metrem – linkou C. Ze strany žalobkyně byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 24 Kč předepsané tarifem žalobkyně a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu stanovenou v přepravních podmínkách žalobkyně, ale ničeho nezaplatil. K úhradě dlužné částky 1 524 Kč byl žalovaný opětovně vyzván dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 7. 2021. 5. Žalovaný v řízení netvrdil (natož aby prokázal), že mu dluh ve výši 1 524 Kč vůči žalobkyni nevznikl, ale ani to, že vymáhanou částku 1 524 Kč již zaplatil. 6. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Mezi účastníky řízení vznikl konkludentně dne 26. 5. 2021 závazkový vztah ze smlouvy o přepravě osob podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož účinnost nastala 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení, čemuž odpovídá závazek cestujícího zaplatit jízdné. Žalovaný jako cestující měl právo, aby jej žalobkyně jako dopravce přepravila do místa určení, současně však byl povinen zaplatit stanovené jízdné. Tato povinnost cestujícího vyplývá i z ustanovení § 3, 4 a 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tak, že cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a činilo 24 Kč. Jelikož se žalovaný během přepravy neprokázal platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení kontroly, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravní kontroly. Pohledávky žalobkyně za žalovaným v souhrnné výši 1 524 Kč byly splatné dne 26. 5. 2021 a dosud ani částečně nezanikly. Prodlení žalovaného se splácením tohoto peněžitého dluhu ve výši 1 524 Kč tak trvá od 27. 5. 2021 a podle ustanovení § 1970 o. z. je sankcionováno úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které je účinné od 1. 1. 2014. 8. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni 1 524 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 27. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky, protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 12. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 13. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).