21 C 343/2020-28 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s tím, že při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo] dne [datum] na lince [číslo] se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši [částka] a [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] za každou z obou přeprav dopravním prostředkem, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] nezaplatila. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne [datum] na lince [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné ve výši [částka] a přirážku k jízdnému ve výši [částka] nezaplatila. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly zjištěny z tarifu jízdného a smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní bez platného jízdního dokladu, vznikla jí proto povinnost zaplatit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), upravující smlouvu o přepravě, podle které se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Protože se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalované dlužné jízdné ve výši stanovené dle platného tarifu jízdného vydaného žalobkyní pro příslušné období a rovněž právo požadovat zaplacení přirážky k jízdnému, a to v souladu s ustanovením § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně ve výši [částka], a to za každou jednotlivou jízdu v dopravním prostředku bez platného jízdního dokladu. Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dlužného jízdného a přirážky k jízdnému 16. kalendářním dnem po provedení přepravní kontroly, je žalobkyně oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení, ptozo přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje [částka].