21 C 345/2021-32 — Okresní soud v Karviné

Manželka navrhla rozvod manželství s odůvodněním, že od ledna 2021 se manželé začali často hádat, od května 2021 manželé společně nehospodaří a žijí odděleně. Manželství je pouze formální, neplní svou funkci. Za trvání manželství se nenarodily žádné děti. Manžel je státním občanem Polska Poslední společné bydliště měli manželé v [obec]. Manžel s návrhem na rozvod souhlasil. Podle čl. 3 bodu 1 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, (dále jen„ nařízení Brusel II bis“), ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo má odpůrce bydliště, nebo v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má„ domicil“. Podle čl. 27 odst. 2 věty první vyhlášky č. 42/1989 Sb., o smlouvě mezi ČSSR a PLR o právní pomoci a úpravě právních vztahů, (dále jen„ dvoustranná mezinárodní smlouva“), je-li v době zahájení řízení jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště. V řízení bylo zjištěno, že manžel je státním občanem Polska. Manželé měli poslední společné bydliště na území České republiky v [obec] a bydliště zde oba měli i ke dni zahájení tohoto řízení. Soud proto shledal svou mezinárodní příslušnost v souladu s čl. 3 bodu 1 písm. a) nařízení Brusel II bis. S odkazem na čl. 27 odst. 2 věty první dvoustranné mezinárodní smlouvy se na daný právní poměr užije český právní řád. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [obec], část [obec], [adresa], manžel jako svobodný, manželka, rozená [příjmení], jako rozvedená. (Zjištěno z oddacího listu v knize manželství matričního úřadu [obec], okres [okres], svazek 21 roč. 2020, strana/list 24, poř. [číslo]). Ze shodných výpovědí obou manželů bylo zjištěno, že manželství uzavřeli asi po půlroční známosti. Neshody v manželství začaly poté, co manžel ukončil pracovní poměr a byl veden na úřadu práce, chtěl soukromí, odmítal návštěvy, čas trávil před televizí s pivem. Situace se promítla do neshod ohledně společného hospodaření, což vedlo k hádkám. Intimní soužití ukončili manželé v únoru nebo březnu 2021 a omezili vzájemnou komunikaci na minimum. Od května 2021 manželé společně nehospodaří. Od října 2021 manželé spolu nebydlí. Žádný z manželů nemá zájem na obnovení společného soužití. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvrácené. Manželé společně nebydlí, nehospodaří a intimně se nestýkají déle než 6 měsíců. Žádný z manželů nemá zájem na obnovení společného soužití. Příčiny rozvratu manželství soud shledal v nedostatečné vzájemné komunikaci, neschopnosti dohodnout se na společném hospodaření a trávení volného času. S ohledem na uvedené, soud návrh v celém rozsahu vyhověl a manželství rozvedl podle § 755 o. z. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”), neboť oba manželé se současně vzdali práva na náhradu nákladů řízení.