24 C 189/2020-16 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 16. 7. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 6 125 Kč a 9% roční úrok z prodlení z částky 6 125 Kč od 17. 10. 2018 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovanou dne 3. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, jež byly žalované zaslány na účet dne 4. 8. 2018. Žalovaná se zavázala z a poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 625 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 16. 10. 2018. Žalovaná uhradila částku ve výši 5 500 Kč. Tato platba byla použita na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu a na částečnou úhradu smluvního poplatku. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky dne 3. 8. 2018 bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované částku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaná i s poplatkem ve výši 1 625 Kč zavázala žalobci vrátit nejpozději do 2. 9. 2018. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 1. 2020 odeslanou téhož dne vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4 469 Kč do tří dnů. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem předložených důkazů nevyplývá, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitelky) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne 3.8.2018 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). Předložený mzdový list sice obsahuje údaje o příjmech žalované, ale pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku je potřeba vycházet jak z příjmů žalované, tak i z výdajů, zejména na bydlení, stravu, cesty do zaměstnání apod. 6. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku, popř. zápůjčku). 7. Za stavu, že poskytnutá částka ve výši 5 000 Kč (u které by připadalo v úvahu ji vydat z titulu bezdůvodného obohacení) již byla žalobci žalovanou uhrazena v plné výši, soud žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly. 9. V souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, bodem 3. položky 2 a bodem 1 písm. a) položky 1 Sazebníku soudních poplatků zavázal soud žalobce k doplacení soudního poplatku z návrhu ve výši 600 Kč, když celkem činí poplatek 1000 Kč, přičemž v rámci návrhu na vydání EPR bylo uhrazeno 400 Kč.