24 C 202/2021-31 — Okresní soud v Karviné

(stručné - § 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Žalobou došlou soudu dne 26.3.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 6 000 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 29.8.2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 655,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 491 Kč, a dále částku 2 454 Kč. Předmětem řízení byla nesplacená jistina ve výši 6 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 28.5.2019. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 28.5.2019, doplněná dne 14.6.2019, obsahuje označení účastníků smlouvy, výši úvěru 6 000 Kč a další smluvní podmínky, neobsahuje podpisy účastníků. Z výpisu z účtu vedeného u České spořitelny, a.s., bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému ve dnech 28.5.2019, 31.5.2019, 7.6.2019, 8.6.2019, 13.6.2019 a 14.6.2019 celkem částku 6 000 Kč Dohodou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi společností [právnická osoba], a žalobcem ze dne 17.8.2020 bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba], jako postupitel postoupil na žalobce pohledávky uvedené v příloze č. 1, mezi jinými i pohledávku za žalovaným (pořadové [číslo]). Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8.9.2020 bylo žalovanému odesláno dne 9.9.2020. Výzvou před podáním žaloby ze dne 9.3.2021, odeslanou dne 11.3.2021, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky do 19.3.2021. 4. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jakým způsobem lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, odkazuje občanský zákoník na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Za situace, že z žalobcem předložených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s předchůdcem žalobcem uzavřel, dospěl soud k závěru, že pro absenci podpisu žalovaného je smlouva o úvěru neplatná, a proto případné nároky z ní nemohl žalobci přiznat. 5. Nutno dále uvést, že pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 6. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce (jeho předchůdce) ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet úvěr, a proto i z tohoto důvodu bylo nutno vyhodnotit smlouvu o úvěru ze dne 28.5.2019, doplněnou dne 14.6.2019, jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – o. z.). 7. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a k uzavření smlouvy o úvěru. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci poskytnuté peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručená do dispozice žalovanému) doručením žaloby (6.10.2021). Žalovaný byl povi