24 C 262/2020-19 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 6.10.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 61 147 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 147 Kč ve výši 10 % ročně od 21.4.2020 do zaplacení, dále částku ve výši 10 004,40 Kč, a úrok ve výši 86,1 % ročně z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 214 329 Kč.2. Zástupce žalobce u jednání dne 28.4.2021 vzal žalobu částečně zpět, a to z pohledávky požadované žalobcem v petitu pod bodem I. o částku 5 870,47 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21.4.2020 do zaplacení, z pohledávky požadované v petitu žaloby pod bodem II. o částku 4 050 Kč a z úroku požadovaného v petitu pod bodem III. vzal zpět úrok ve výši 51,1 % z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení.3. Soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu, o kterou byla žaloba vzata zpět, zastavil.4. Předmětem řízení zůstala částka ve výši 55 276,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 21.4.2020 do zaplacení, částka ve výši 5 954,40 Kč a 35% úrok ročně z částky 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 214 329 Kč.5. Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu o úvěru podepsal dne 23.6.2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 24.6.2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 129,67 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 721 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobci uhrazena dne 8.7.2019 částka ve výši 3 721 Kč, dne 7.8.2019 částka ve výši 3 721 Kč, dne 6.9.2019 částka ve výši 3 721 Kč, dne 2.12.2019 částka ve výši 3 721 Kč, dne 2.12.2019 částka ve výši 3 721 Kč a dne 1.1.2020 částka ve výši 3 721 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobce úvěr zesplatnil a domáhal se úhrady nové jistiny úvěru ve výši 59 549,39 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom nová jistina odpovídala zbývající dlužné původní jistině ve výši 49 039,10 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 510,29 Kč) s příslušenstvím, dále smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 21.4.2020 do zaplacení, tedy celkem ve výši 10 004,40 Kč, a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 49 039,10 Kč od 21.4.2020 do zaplacení s tím, že tento úrok požadoval v nominální roční úrokové sazbě 86,1 %. Tyto v žalobě uplatněné částky byly pak částečně vzaty zpět – viz shora.6. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.7. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 23.6.2019, akceptovaným žalobcem dne 24.6.2019, bylo prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl žalovaný žalobci splatit v 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč se splatností vždy ke každému 12. dni kalendářního měsíce. Mezi účastníky byla dohodnuta zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru ve výši 129,67 % ročně. Celkem měl žalovaný žalobci uhradit částku ve výši 178 608 Kč. Listinou označenou jako Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 25.6.2019, žalobce sdělil žalovanému, že požadovaný úvěr byl schválen a zároveň k oznámení přiložil splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 24.6.2019 byla připsána na vrub účtu žalovaného částka ve výši 50 000 Kč. Výzvou ze dne 16.3.2020 a výzvou ze dne 14.4.2020 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Písemným oznámením ze dne 19.4.2020 oznámil žalobce žalovanému, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. K výzvám a oznámení žalobce nepředložil doklady o jejich doručení žalovanému. Z výpisu záznamu z registru SOLUS nebyly zjištěny žádné záznamy. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že u žalovaného je uvedeno skóre, resp. kód příznaku 25, což dle přiložené legendy znamená, že klient je nový a není v databázi NRKI. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne 23.6.2019 jsou ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, uvedeny údaje o příjmech žalovaného ve výši celkem 30 000 Kč, jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje na tři děti ve výši 5 000 Kč, náklady na bydlení včetně nájemného a inkasa ve výši 2 000 Kč, celkem výdaje ve výši 10 410 Kč. Žalovaný je v pracovním poměru od 1.11.2018 na dobu určitou. Z výplatního lístku zaměstnavatele žalovaného, společnosti , právnická osoba, , za květen 2019 byla zjištěna čistá mzda žalovaného ve výši 32 128 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 21.6.2019 bylo zjištěno, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za období od 3/2019 do 5/2019 činil 42 910 Kč a za měsíc 5/2019 činil 32 128 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 16.9.2020, odeslanou dne 17.9.2020, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 61 147 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od data odeslání výzvy. Z žalobcem poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil žalobci celkem částku 19 626 Kč.8. Listinami bylo prokázáno, že žalobce poskytl dne 24.6.2019 na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, splatný v 48 měsíčních splátkách po 3 721Kč za sjednaný efektivní úrok ve výši 129,67 % ročně. Žalovaný na dlužné částce uhradil celkem 19 626 Kč.9. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, popř. čl. 3 a čl. 5 Směrnice rady ES č. 93/13/EHS ze dne 5.4.1993, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského pr