24 C 263/2020-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 29.4.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 14 213,76 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 732,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 406,92 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 9 542,21 Kč od 25.6.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, a dále úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 9 542,21 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, a dále částku ve výši 8 691,24 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 259,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 091,18 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 5 792,41 Kč od 25.6.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, a dále úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 5 792,41 Kč od 25.6.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 29.4.2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit celkem i s poplatky částku ve výši 45 902 Kč formou 60 týdenních splátek po 766 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla s účinností od 24.6.2019 pohledávka, která činila ke dni postoupení 14 213,76 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 1. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 14.1.2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit celkem i s poplatky částku ve výši 31 213 Kč formou 60 týdenních splátek po 521 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla s účinností od 24.6.2019 pohledávka, která činila ke dni postoupení 8 691,24 Kč, postoupena na žalobce – nárok č. 2. 2. Žalovaný telefonicky v den jednání soudu sdělil, že se k jednání nemůže dostavit, neboť se musí podrobit kontrolnímu odběru na covid-19. Soud vyhodnotil omluvu žalovaného jako opožděnou, když o termínu kontrolního odběru musel vědět předem a mohl tuto skutečnost soudu v dostatečném předstihu sdělit. Za této situace soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 29.4.2015 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 20 902 Kč, celkem tedy částku 45 902 Kč v 60 týdenních splátkách po 766 Kč a poslední splátkou ve výši 708 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že uvedenou částku převzal v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, str. 57, uzavřenou dne 24.6.2019 mezi [právnická osoba], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené zápůjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019 bylo žalovanému odesláno dne 17.7.2019 a výzva k plnění ze dne 9.4.2020 byla odeslána dne 10.4.2020. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši 31 688,24 Kč – nárok č. 1 Smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 14.1.2015 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 14 213 Kč, celkem tedy částku 31 213 Kč v 60 týdenních splátkách po 521 Kč a poslední splátkou ve výši 474 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že uvedenou částku převzal v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, str. 52, uzavřenou dne 24.6.2019 mezi [právnická osoba], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené zápůjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019 bylo žalovanému odesláno dne 17.7.2019 a výzva k plnění ze dne 9.4.2020 byla odeslána dne 10.4.2020. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši 22 521,76 Kč – nárok č. 2. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce uzavřenou dne 29.4.2015 a smlouvu o zápůjčce uzavřenou dne 14.1.2015 jako neplatné, neboť odporují zákonu (§ 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016). Předložená listina označená jako Zákaznická karta sice obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalovaného, ale k těmto údajům nebyly předloženy žádné podklady, ze kterých by bylo možno správnost těchto údajů ověřit. 6. Žalobce ani po poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žádné další důkazy nenavrhl. 7. Za stavu, že poskytnuté částky zápůjček ve výši 25 000 Kč a 17 000 Kč (u kterých by připadalo v úvahu je vydat z titulu bezdůvodného obohacení) již byly žalobci (jeho předchůdci) žalovaným uhrazeny v plné výši, soud žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.