24 C 296/2020-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 23.7.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 1 680 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 203,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 605,19 Kč, 8,05% roční úrok z prodlení z částky 1 293,67 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, a dále úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 1 293,67 Kč od 30.11.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], uzavřel dne 8.11.2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit celkem i s poplatky částku ve výši 13 920 Kč formou 58 týdenních splátek po 240 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla s účinností od 29.11.2019 pohledávka, která činila ke dni postoupení 1 680 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalovaný u jednání uvedl, že výše částky, kterou měl vrátit, se mu jeví jako nepřiměřená. 3. Smlouvou o půjčce [číslo] uzavřenou dne 8.11.2016 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 5 920 Kč, celkem tedy částku 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že uvedenou částku převzal v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, stránka 80, uzavřenou dne 29.11.2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené zápůjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 bylo žalovanému odesláno dne 13.12.2019 a výzva k plnění ze dne 30.4.2020 byla odeslána dne 1.5.2020. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši 12 240 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o„ půjčce“ ze dne 8.11.2016 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016). Předložená listina označená jako Zákaznická karta sice obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalovaného, ale k těmto údajům nebyly předloženy žádné podklady, ze kterých by bylo možno správnost těchto údajů ověřit. 6. Žalobce ani po poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žádné další důkazy nenavrhl. 7. Za stavu, že poskytnutá částka ve výši 8 000 Kč (u které by připadalo v úvahu ji vydat z titulu bezdůvodného obohacení) již byla žalobci žalovaným uhrazena v plné výši, soud žalobu zamítl. 8. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.