24 C 84/2021-30 — Okresní soud v Karviné

(stručné - § 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Žalobou došlou soudu dne 28.11.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 3 112 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 101,08 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč od 29.11.2020 do zaplacení ve výši 10 %. Předmětem řízení byl dluh z úvěru poskytnutého ve výši 2 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 29.4.2020, [číslo]. 2. Žalobce i jeho zástupce se z nařízeného jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud rozhodl v jejich nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žalobcem předložená smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 29.4.2020 obsahuje označení účastníků a celou řadu smluvních ujednání včetně výše poskytovaného úvěru, neobsahuje však vlastnoruční podpis žalovaného a na jeho místě je uvedeno, že žalovaný smlouvu podepsal elektronickým kódem zaslaným pomocí SMS a [číslo]. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, odkazuje občanský zákoník na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. SMS kód uvedený na úvěrové smlouvě takovým podpisem není, neboť nesplňuje podmínky stanovené pro kvalifikovaný (zaručený) elektronický podpis. Za situace, že ani z ostatních žalobcem předložených důkazů (výpisu z sos [webová adresa], registru platebních informací, s.r.o., - repi, výzvě k úhradě dluhu) nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s žalobcem uzavřel, dospěl soud k závěru, že pro absenci podpisu žalovaného je smlouva o úvěru neplatná, a proto případné nároky z ní nemohl žalobci přiznat. 4. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k tomu, že mezi účastníky došlo k právnímu jednání, jehož výsledkem bylo uzavření úvěrové smlouvy. 5. Potvrzením o platbě Fio banky bylo prokázáno, že žalobce na účet žalovaného zaslal dne 29.4.2020 částku ve výši 2 000 Kč. Za situace, že nebyl prokázán jiný právní důvod poskytnutí této částky žalovanému, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 občanského zákoníku), které byl povinen žalobci po výzvě ze dne 18.11.2020 vydat. Žalovaný tak neučinil, a proto soud co do částky 2 000 Kč žalobě vyhověl, a to s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) od 20.11.2020 (výzva 18.11.2020, splatnost 19.11.2020, prodlení 20.11.2020 - § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.). 6. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva poměrně rozdělil. Soud ve smyslu příslušných ustanovení občanského soudního řádu stanovil odměnu za právní služby v souladu s ustanoveními o odměně uvedenými ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 120/2014 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). Řízení o peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto soud pro stanovení náhrady nákladů řízení do podání návrhu na zahájení řízení včetně aplikoval § 14b advokátního tarifu s přihlédnutím k celkové výši odměny podle § 14b odst. 4 advokátního tarifu. 7. Náklady řízení se skládají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč - § 14b odst. 1 advokátního tarifu) Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby stanovené podle § 14b odst. 5 písm. a/ a b/ advokátního tarifu ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 1 089 Kč Celkem činí náklady řízení, včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, částku 1 489 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 64,26 %. Odečtením neúspěchu (35,74 %) od úspěchu vzniklo žalobci právo na náhradu 28,52 % nákladů řízení, což v přepočtu činí 424,66 Kč.