16 C 10/2022-20 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 27. 10. 2021, domáhala se žalobkyně, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 1 485 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 168,09 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákona č. 348/2005 Sb.“), žalovaná se považuje za držitele televizního přijímače s povinností platit televizní poplatek, neboť žalobkyni po její písemné výzvě neoznámila písemným čestným prohlášením opak. Žalobkyně v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb. zařadila žalovanou do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, kdy první poplatek ve výši 135 Kč byl předepsán za únor 2020 O této skutečnosti byla žalovaná písemně žalobkyní informována. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období únor 2020 až prosinec 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 1 485 Kč (11× 135 Kč). Žalobkyně žalovanou vyzvala písemně k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě, avšak bezvýsledně. V důsledku prodlení žalované se splněním pravidelných měsíčních poplatků má žalobkyně ze zákona právo, aby jí žalovaná zaplatila i úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně tento úrok z prodlení kapitalizovala a požaduje částku 168,09 Kč, což je úrok z prodlení vyčíslený za dobu prodlení s každou jednotlivou platbou do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 27. 10. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, poněvadž ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů k žalobě přiložených a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalované byla dne 4. 6. 2019 doručena výzva žalobkyně ze dne 30. 5. 2019 k přihlášení poplatníka televizního poplatku podle zákona č. 348/2005 Sb., neboť nebyla nalezena v databázi plátců televizních poplatků a současně bylo zjištěno, že žalovaná na adrese svého pobytu, tj. [ulice a číslo], [PSČ] [obec], je evidovaným odběratelem elektrické energie. Žalovaná v zákonné třicetidenní lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona, nereagovala, a proto jej žalobkyně zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně počínaje zářím 2019 O této skutečnosti byla žalovaná písemně žalobkyní informována, současně byla poučena o tom, že televizní poplatky v zákonné výši 135 Kč měsíčně musí být zaplaceny vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně nezaplatila televizní poplatky za období únor 2020 až prosinec 2020 ve výši 135 Kč měsíčně, tj. celkem 1 485 Kč (11× 135 Kč), žalobkyně jej opakovaně vyzvala písemně k zaplacení dlužné částky v dodatečné lhůtě, avšak bezvýsledně. Kapitalizovaný úrok z prodlení vyčíslený od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku ve výši 135 Kč, která byla splatná nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, činí za dobu od 16. 12. 2020 do 27. 10. 2021 celkem 168,09 Kč. 6. Po právním posouzení skutkového stavu a s ohledem na skutečnost, že žalovaná v řízení netvrdila, natož aby prokázala, že dlužné televizní poplatky s příslušenstvím již uhradila, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 1, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 1, 2, § 8 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalované vznikla povinnost platit žalobkyni televizní poplatek v zákonem stanovené výši, která od 1. 1. 2008 činí 135 Kč měsíčně, a to vždy nejpozději patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Tuto povinnost žalovaná nesplnila a dluží žalobkyni na televizních poplatcích za období únor 2020 až prosinec 2020 celkem 1 485 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jednotlivých televizních poplatků, má žalobkyně také právo na úrok z prodlení z každé jednotlivé částky nezaplaceného televizního poplatku v zákonné sazbě určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Celková výše úroku z prodlení vyčísleného za dobu prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 27. 10. 2021, činí 168,09 Kč. 8. Soud proto rozsudečným výrokem I. žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 400 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 200 Kč za 2 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 126 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 12. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 13. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).