16 C 23/2022-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 21. 10. 2021 domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 3 050 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 525 Kč za dobu od 8. 3. 2021 do zaplacení a z částky 1 525 Kč za dobu od 20. 5. 2021 do zaplacení. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že ve dnech 20. 2. 2021 a 4. 5. 2021 se žalovaná během přepravy v prostředcích veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní neprokázala na výzvu pověřené osoby platnými jízdními doklady pro jednotlivé jízdy a neuhradila stanovené jízdné, které v roce 2021 činilo 25 Kč. Žalovaná tím porušila své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona, proto byla povinna uhradit žalobkyni kromě jízdného i přirážku k jízdnému za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, tj. 1 500 Kč, což dosud neučinila, přičemž jízdné i přirážka k jízdnému byly splatné do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k plnění v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů přiložených k žalobě zjistil tento skutkový stav věci: Žalovaná dne 20. 2. 2021 cestovala v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to tramvají na lince č. 2, kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 25 Kč. V uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), které se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaná dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku ve výši 1 525 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 7. 3. 2021. Dále žalovaná dne 4. 5. 2021 cestovala v prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a to trolejbusem č. 106, kdy jízdné podle tarifu žalobkyně činilo 25 Kč. V uvedeném případě byla žalovaná v průběhu přepravy kontrolována přepravním kontrolorem (osobou pověřenou žalobkyní), kterému se na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím. Žalovaná dohodu podepsala a zároveň podpisem této listiny uznala svůj dluh vůči žalobkyni skládající se z jízdného ve výši 25 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaná byla povinna uhradit dlužnou částku ve výši 1 525 Kč nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, tj. do 19. 5. 2021. Před podáním žaloby byla žalovaná v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvána ke splnění dlužné částky v celkové výši 3 050 Kč (2× 1 525 Kč). 5. Žalovaná v průběhu řízení nijak skutková tvrzení žaloby nezpochybnila a ani netvrdila, natož aby prokázala, že dlužné jízdné v celkové výši 50 Kč (2× 25 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 3 000 Kč (2× 1 500 Kč) již uhradila. 6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikly ve dnech 20. 2. 2021 a 4. 5. 2021 konkludentně závazkové vztahy ze smlouvy o přepravě osob podle § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který platil do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), jenž stanoví, že smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Zákon tak výslovně zmiňuje právo cestujícího, aby ho dopravce řádně a včas přepravil do místa určení, a tomu odpovídající povinnost cestujícího zaplatit stanovené jízdné. Ostatní obsah každé jednotlivé smlouvy, tedy řada vzájemných práv a povinností jejích účastníků, se řídila (a řídí) přepravními řády. Z ustanovení § 3, § 4, § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v rozhodném znění, vyplývá, že cestující je povinen zaplatit cenu za přepravu (jízdné) podle tarifu, přičemž má povinnost prokázat se platným jízdním dokladem, kterým je mj. jízdenka pro jednotlivou jízdu. Jízdné za přepravu osob bylo předepsáno tarifem žalobkyně a v souladu s cenovými předpisy činilo v roce 2021 částku 25 Kč. Jelikož se žalovaná během přeprav neprokázala platným jízdním dokladem pro jednotlivou jízdu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalované kromě zaplacení jízdného i zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč pro každou jednotlivou jízdu, a to v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném ke dni provedení přepravních kontrol, a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, platnými v době přepravních kontrol. Žalovaná v uvedených případech vždy uznala svůj dluh co do důvodu i výše ve smyslu § 558 obč. zák., čímž byla založena vyvratitelná právní domněnka existence uznaného dluhu ve výši 1 525 Kč, který byl splatný 7. 3. 2021 a ve výši 1 525 Kč, který byl splatný 19. 5. 2021. Prodlení žalované se splněním těchto peněžitých dluhů je pak v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. je sankcionováno úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně určené podle nařízení vlády č. 142/1994 ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb. 8. Soud proto žalobě o zaplacení částky 3 050 Kč s příslušenstvím v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 400 Kč a hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony, tj. za písemnou předžalobní výzvu k plnění a za písemný návrh ve věci samé - žalobu, v paušální částce 100 Kč na jeden úkon (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.), celkem tedy 600 Kč. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., jenž ji stanoví v délce tří dnů od právní moci rozsudku. 11. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Rozsudek byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.