21 C 308/2022-24 — Okresní soud v Karviné

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 520 Kč, a to za jízdu žalovaného bez platného jízdního dokladu tramvají linkou [číslo] provozovanou žalobkyní jako dopravcem dne [datum] podle dohody s cestujícím [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu ve věci. Z dohody s cestujícím [číslo] kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní při dopravní kontrole dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný se proto zavázal zaplatit žalobkyni dlužné jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, to do 15 kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platného dokladu ([datum]), a současně tento nárok uznal co do důvodu a výše. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byla zjištěna z tarifu jízdného a smluvních přepravních podmínek. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ o. z.“), se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem bez platného jízdního dokladu. Žalovanému tak, jako cestujícímu, vznikla povinnost ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, prokázat se platným jízdním dokladem na výzvu pověřené osoby. Podle těchto ustanovení pak platí, že neprokáže-li se cestující platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné pro vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaný současně dluh uznal co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o. z. Soud proto žalobě vyhověl. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.