24 C 111/2022-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 1.4.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 95 335 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 621,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 845,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 48 885 Kč od 8.1.2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a úrok 24,69 % ročně z částky 48 885 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 15.5.2019 smlouvu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku ve výši 99 480 Kč formou 24 měsíčních splátek po 4 145 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 byla s účinností od 7.1.2022 pohledávka, která činila ke dni postoupení bez příslušenství částku 95 635 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou dne 15.5.2019 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce dále úrok ve výši 37 480 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč, celkem tedy částku 99 480 Kč formou 24 měsíčních splátek po 4 145 Kč. Výpisem z účtu vedeného u ČSOB bylo prokázáno, že dne 15.5.2019 předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1, uzavřenou dne 7.1.2022 mezi [právnická osoba], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že na žalobce byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedeného úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022 bylo žalovanému odesláno dne 4.2.2022 a výzva k plnění ze dne 16.3.2022 byla odeslána dne 16.3.2022. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši 4 145 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 15.5.2019 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 o. z.). Předložená listina označená jako Karta zákazníka obsahuje údaje o příjmech a výdajích žalovaného, k těmto údajům však nebyly předloženy žádné podklady, ze kterých by bylo možnost jejich správnost ověřit. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí 45 855 Kč (50 000 Kč – 4 145 Kč). Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalovanému) doručením žaloby (11.8.2022). Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (12.8.2022), kdy byl o plnění požádán (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 13.8.2022, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úrok z prodlení byl v souladu s požadavkem žalobce přiznán ve výši 8,25 % ročně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). 11. Ve zbytku, tedy co do částky 49 480 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 621,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 845,31 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 48 885 Kč od 8.1.2022 do 12.8.2022 a z částky 3 030 Kč od 13.8.2022 do zaplacení, a dále úrok ve výši 24,69 % ročně z částky 48 885 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly. 13. V souladu s ustanovením § 4 zákona č. 549/1991 Sb. a položkou 2 bod 2 a položkou 1 Sazebníku soudních poplatků doměřil soud žalobci soudní poplatek z návrhu, a to částku 953 Kč, když celkem činí soudní poplatek 4 767 Kč a bylo již uhrazeno 3 814 Kč.