24 C 19/2022-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 21.1.2022 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by žalované byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 48 816 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 48 816 Kč od 13.10.2020 do zaplacení, a dále částku 163 350 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 163 350 Kč od 23.12.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 14.2.2019 smlouvu o nájmu dopravního prostředku č. x2017. V rozporu se smlouvou o nájmu žalovaná neuhradila nájemné za měsíce září 2019, leden 2020, únor 2020 (v poloviční výši), březen 2020, duben 2020, květen 2020, červen 2020, červenec 2020, srpen 2020, září 2020 a do 12. dne měsíce října 2020. Nájemné dle smlouvy činilo 4 931 Kč, za poslední měsíc 1 972,40 Kč, celkem tedy žalované vznikl dluh na nájemném po zaokrouhlení na celé koruny směrem dolů ve výši 48 816 Kč. Žalovaná měla dlužné nájemné uhradit nejpozději při ukončení nájmu, to však neučinila. Pro dlouhodobé nehrazení nájemného sepsal žalobce a žalovaná dne 12.10.2020 protokol o převzetí vozidla a vozidlo bylo předáno zpět žalobci. S ohledem na část 4. odst. VI. smlouvy o nájmu žalobce z důvodu prodlení žalované s hrazením nájemného vyúčtoval žalované smluvní pokutu ve výši 900 Kč za každý den takového zpoždění. Celkový počet dnů, po které byla žalovaná v prodlení, je celkem 363. Poprvé se žalovaná dostala do prodlení s úhradou nájemného za měsíc září, které bylo splatné k 14. dni měsíce října 2019. S ohledem na skutečnost, že byla dlouhodobou zákaznicí, rozhodl se žalobce uplatňovat vůči žalované pouze smluvní pokutu ve výši 450 Kč denně. Smluvní pokuta činí tedy 163 350 Kč. Příslušenství spočívající v zákonném úroku z prodlení požaduje žalobce od výzvy k úhradě učiněné v předžalobní upomínce ze dne 15.12.2021, tj. od 23.12.2021. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě svého dluhu, naposledy dne 15.12.2021, kdy jí byla zaslána předžalobní upomínka, na kterou však žalovaná nijak nereagovala. Žalovaná byla vyzvána taktéž prostřednictvím e-mailové zprávy. 2. Ve věci byl vydán Okresním soudem v Karviné dne 28.2.2022 platební rozkaz, č. j. [číslo jednací], proti kterému byl dán žalovanou odpor. 3. Žalovaná v průběhu řízení uznala nárok žalobce na úhradu částky ve výši 48 816 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 48 816 Kč od 13.10.2020 do zaplacení. Soud o nároku na úhradu nájemného rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 občanského soudního řádu (výrok I.). 4. Ve zbytku nároku žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro neplatnost sjednané smluvní pokuty z důvodu nemravnosti její výše, popř. snížení smluvní pokuty na 0,5 % z dlužné částky denně. 5. Smlouvou o nájmu dopravního prostředku č. [anonymizováno], uzavřenou mezi účastníky dne 14.2.2019, pronajal žalobce žalované osobní automobil AUDI A4, [registrační značka], na dobu neurčitou za měsíční nájemné ve výši 4 931 Kč, splatné vždy k 14. dni v měsíci. Měsíční nájemné vycházelo z tržní ceny vozidla ve výši 69 000 Kč, celoročního pojistného ve výši 17 812 Kč, servisu vozidla ve výši 9 200 Kč a silniční daně ve výši 3 600 Kč (vše bez DPH), cena vozu byla stanovena na 98 612 Kč. Pod bodem 4. VI smlouvy bylo dohodnuto, že v případě prodlení se splátkou má právo pronajímatel odstoupit od smlouvy a má právo za každý den zpoždění účtovat pokutu ve výši 900 Kč. Z protokolu o převzetí vozidla ze dne 12.10.2020 bylo zjištěno, že téhož dne bylo žalobcem převzato pronajaté vozidlo AUDI z důvodu ukončení nájemní smlouvy. Předžalobní upomínkou ze dne 13.12.2021 a dodejkou z 15.12.2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši celkem 239 449 Kč do 7 dnů. 6. Na skutkový stav soud aplikoval občanský zákoník a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena podle § 2201 a násl. občanského zákoníku nájemní smlouva, na základě které žalobce jako pronajímatel přenechal žalované jako nájemkyni osobní automobil AUDI A4, [registrační značka] a žalovaná se zavázala hradit nájemné ve výši 4 931 Kč. Zároveň byla mezi účastníky pro případ zpoždění se zaplacením nájemného dohodnuta podle § 2048 občanského zákoníku smluvní pokuta ve výši 900 Kč za každý den zpoždění. 7. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána pro případ zpoždění (prodlení) se splátkou nájemného ve výši 4 931 Kč měsíčně. Výše pokuty byla sjednána na částku 900 Kč za jeden den, což v přepočtu činí za jeden měsíc částku 27 000 Kč (popř. 27 900 Kč podle počtu dnů v měsíci). Judikatura dovodila, že smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně je posuzována jako platné ujednání (např. rozsudek NS 33 Odo 438/2005, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu), přičemž, jak vyplývá ze stejného rozhodnutí, 1 % je považováno za neplatný právní úkon. Pro úplnost lze uvést, že v rámci komentáře k občanskému zákoníku (Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část. Komentář. 1. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2014) je na straně 1290 k § 2051 dovozováno, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost z důvodu porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem toliko k použití moderačního oprávnění soudu. 8. Soud má za to, že v daném případě jsou splněny podmínky ke snížení sjednané smluvní pokuty z důvodu její nepřiměřené výše. Předně nutno uvést, že smluvní pokuta utvrzuje (zajišťuje) splátku nájemného vozu ve výši 4 931 Kč, nikoliv vůz samotný. Žalobce byl oprávněn ve smyslu bodu 10 nájemní smlouvy s okamžitou platností ukončit smlouvu v případě prodlení s plněním finančních závazků více než 10 dní. Nemohl tak zřejmě předejít délce prodlení se splátkou, ale tvrzené škodě na vozidle ano. Neučinil tak. Smluvní pokuta ve výši 0,5 % činí za jeden den prodlení s nájemným z částky 4 931 Kč částku 24, 655 Kč, za měsíc pak 739,65 Kč, což znamená, že rozdíl mezi pokutou akceptovanou judikaturou ve výši 24,655 Kč/den a sjednanou částkou 900 Kč/den činí cca 36,5násobek. Za této situace soud dospěl k závěru, že je nutno smluvní pokutu moderovat na částku 24,655 Kč/den. Za 363 dnů prodlení přiznal soud částku ve výši 8 949,77 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 9. Předložené listiny o zaplacených částkách za servis se týkají vozu a nelze z nich dovodit, že by se údajná škoda týkala nezaplacení splátky nájemného, zejména v situaci, kdy servis byl podle smlouvy zahrnut do splátky, a po zaplacení ceny vozu splátkami se předpokládalo, že vůz za zbytkovou cenu odkoupí žalovaná (8. II. smlouvy). Úhrady spojené s příjmovými pokladními doklady č. [rok] ze dne 4.2.2019 na částku 11 057 Kč, č. [rok] ze dne 15.2.2019 na částku 9 200 Kč a č. [rok] z 16.4.2019 na částku 19 399 se týkaly běžné údržby vozidla a jeho provozuschopnosti, jak to vyplývá ze zakázkových listů (např. dne 29.1.2019 byla mj. provedena výměna oleje 5W40, opětovně tato výměna byla provedena již dne 14.2.2019, dne 10.4.2019 byla provedena oprava topení, geometrie řízení, výměna nemrznoucí směsi, výměna žárovky apod.). Obdobně pak byla provedena údržba dne 12.10.2020. Náhrada škody byla mezi účastníky sjednána v bodě 7. III. smlouvy pro případ odcizení či totálního zničení vozidla. Žalobce netvrdil, které konkrétní opravy, jež nebyly zcela či zčásti kryty havarijním pojištěním, měly být ve smyslu čl. 7. IV. smlouvy provedeny na účet nájemce. V uvedeném ustanovení smlouvy se žalovaná zavázala pro případ, že nebude provádět pravidelnou údržbu vozidla u smluvního servisu pronajímatele, zaplatit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, nikoliv k závazku hradit pravidelné údržby vozidla. Za situace, že nebyla prokázána žádná škoda, která by vznikla porušením povinnosti žalované hradit měsíční nájemné, nebyl soud při moderaci smluvní pokuty případnou škodou limitován ve smyslu § 2051 občanského zákoníku. 10. Přiznává-li soud plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., nevychází při určení odměny za zastupování advokátem z přisouzené částky, nýbrž pro určení sazby za úkon právní služby z tarifní hodnoty podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. je v těchto případech rozhodná částka požadovaná žalobcem; to však platí jen tehdy, nepožadoval-li žalobce plnění zjevně nepřiměřené nebo účelově zvýšené právě s ohledem na očekávané rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. V daném případě má soud za to, že žalobcem požadovaná smluvní pokuta je s ohledem na konstantní judikaturu zjevně nepřiměřená, a proto při stanovení náhrady nákladů řízení ve sporu o peněžité plnění je možno při částečném úspěchu náklady poměrně rozdělit (§ 142 odst. 3 o. s. ř. -„ i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu“ – což, jak je výše uvedeno, soud neučinil, pak platí –„ měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí“ - § 142 odst. 2 o. s. ř.). Soudu je známa judikatura, která v obdobných případech přiznává náklady řízení z přiznané částky, dle názoru soudu lze takto postupovat, ale pouze v případě, že žalobce je v řízení převážně úspěšný. 11. Náhrada nákladů řízení se skládá z odměny advokáta za 3 úkon