24 C 21/2022-30 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 22.9.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 16 775,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 142,63 Kč, 8,25% roční úrok z prodlení z částky 16 645,01 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 328,16 Kč od 1.7.2021 do 22.9.2021 a 8,5% úrok z prodlení z částky 16 775,01 Kč od 23.9.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že mezi účastníky byla uzavřena dne 9.9.2020 smlouva o poskytování revolvingového úvěru [číslo] na základě které poskytl žalované úvěr do výše 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala celkem částku 19 989 Kč. Na poskytnutý úvěr uhradila částku 5 240 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobce úvěr ke dni 16.6.2021 zesplatnil a vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 16.6.2021. Pohledávka ve výši 16 775,01 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 16 645,01 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč. 2. Podáním došlým soudu dne 30.9.2022 vzal žalobce žalobu co do částky 1 213,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 286,56 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 1 213,44 Kč ode dne 27.8.2022 do zaplacení a 8,5% ročního úroku z prodlení z částky 1 213,44 Kč ode dne 27.8.2022 do zaplacení zpět. Předmětem řízení zůstala částka ve výši 15 561,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 127,71 Kč, úrok 8,25 % ročně z částky 15 431,57 Kč od 27.8.2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 648,58 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 561,57 Kč od 27.8.2022 do zaplacení. 3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Žalovaná u jednání potvrdila, že si vzala úvěr na telefon. Na úvěr uhradila naposledy částku ve výši 1 500 Kč. Má ještě další úvěr, kde taktéž hradí splátku ve výši 1 500 Kč, někdy i více. V době, kdy brala úvěr, nebyla zaměstnaná. Žalobce se na její příjmy neptal. Hledá práci, ale žádnou nemůže najít. Žalovaná dále uvedla, že jí žádné výzvy k úhradě dlužné částky doručeny nebyly, doručena jí byla až žaloba od soudu. 5. Smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 9.9.2020 bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 19 989 Kč na repro + mobil zn. Panasonic. Žalovaná se zavázala úvěr splácet po 1 048 Kč měsíčně. Zároveň žalobce poskytl žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše 20 000 Kč s měsíční splátkou 4 % z dlužné částky. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 5 240 Kč. Po podání žaloby uhradila částku ve výši 1 500 Kč. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 16.6.2021, odeslanou téhož dne, a předžalobní výzvou k plnění ze dne 8.7.2021, odeslanou 9.7.2021, vyzval žalobce a jeho právní zástupce žalovanou k zaplacení dlužné částky. 6. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 7. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 9.9.2020 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – o. z.). 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 249 Kč (19 989 Kč - 6 740 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (25.8.2022). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (26.8.2022), kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 27.8.2022, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (pro druhé pololetí r. 2022 činí 7 %), zvýšené o 8 procentních bodů. Soud ve smyslu § 153 o. s. ř. přiznal úrok ve výši žalobcem požadované. 13. Ve zbytku, tedy co do částky 2 312,57 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 3 127,71 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 15 431,57 Kč od 27.8.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 775,01 Kč od