24 C 233/2021-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 10.3.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 21 300 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 21 300 Kč od 12.2.2020 do zaplacení ve výši 10 %, dále částku ve výši 2 500 Kč a částku ve výši 5 865 Kč. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 13.11.2019 smlouvu o zápůjčce, a základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 13.11.2019 na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 300 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 11.2.2020. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, ke dni podání návrhu neuhradil žádnou částku. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Společnost COOL CREDIT má za to, že tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 2. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce“ ze dne 13.11.2019 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal, že poskytne žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 21 300 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného do dvou dnů od účinnosti smlouvy. Smlouva obsahuje podpisy za žalobce, a za žalovaného místo vlastnoručního podpisu číslo PIN kódu. Výzvou ze dne 19.1.2021, odeslanou téhož dne, vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši celkem 30 352 Kč do tří dnů. Žalobce dále k důkazu předložil upomínky /výzvy k úhradě/ ze dne 16.12.2019, 27.12.2019, 15.1.2020, 24.1.2020 a 6.2.2020 bez dokladů o jejich odeslání žalovanému. 4. Žalobcem předložená smlouva o zápůjčce ze dne 13.11.2019 obsahuje označení účastníků a celou řadu smluvních ujednání včetně výše poskytované zápůjčky, neobsahuje však vlastnoruční podpis žalovaného a na jeho místě je uvedeno, že žalovaný smlouvu podepsal PIN kódem [číslo]. Podle § 561 odst. 1 věty první občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, odkazuje věta druhá téhož ustanovení občanského zákoníku na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. PIN kód uvedený na smlouvě takovým podpisem není, neboť nesplňuje podmínky stanovené pro kvalifikovaný (zaručený) elektronický podpis. Za situace, že ani z ostatních žalobcem předložených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu o zápůjčce s žalobcem uzavřel, dospěl soud k závěru, že pro absenci podpisu žalovaného je smlouva neplatná, a proto případné nároky z ní nemohl žalobci přiznat. 5. Neplatnost smlouvy o zápůjčce bylo nutno dovodit i z jiného důvodu. 6. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 7. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku a proto soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce i z tohoto důvodu jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.